Hudba, která sluší veršům. Načeva znovu zhudebňuje outsidery předlistopadové poezie
„Teď mlčím sbohem, přichází listopad,“ zpívá Monika Načeva v jedné z nejvýraznějších písní na novém albu. Na moc dlouho se ale neodmlčí. Zatímco v básni Ivana Blatného „ryšaví koně vyjíždějí z vrat“, jí právě v listopadu vychází album Jdem temným dnem. Na něm Načeva navazuje na svůj předchozí projekt Zdivočelí koně.
Výrazná, stylově nezařaditelná zpěvačka na textech řadu let spolupracovala s Jáchymem Topolem a Sylvou Fischerovou, ale před čtyřmi lety se rozhodla sáhnout hlouběji do poezie předlistopadového disentu. Zatímco na Zdivočelých koních přilnula především k textům Pavla Zajíčka, nyní oprášila hlavně verše Egona Bondyho, z nichž vychází i název desky. Jeho Šaman byl ostatně první písní z nového alba, kterou před půl rokem vypustila do éteru. Kromě Bondyho nebo citované básně Blatného vybrala Načeva třeba také verše pozapomenuté disidentky Vladimíry Čerepkové a nově pro zhudebnění objevila i Jana Hanče a Milana Kocha.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
