Jak se v Praze žilo a jezdilo za první světové? Dopraváci v turbulencích Velké války
První světová válka poznamenala – až příliš často a v příliš obrovském množství – tragicky životy miliónů lidí nejrůznějších profesí, a neminula tudíž ani pražské dopraváky. Nakladatelství Pražské příběhy nyní přichází s unikátní publikací Dana Hrubého a Heleny H. Zahrádecké, našich bývalých kolegů, a Ondřeje Lásky z Muzea MHD PRAŽSKÁ DOPRAVA A ŽIVOT OBČANSKÝ ZA 1. SVĚTOVÉ VÁLKY.
Dvěstěčtyřicetistránková kniha tak výborně navazuje na úspěšnou výstavu Pražská doprava za 1. světové války, již při příležitosti 110. výročí vypuknutí prvního celosvětového válečného konfliktu pořádal Dopravní podnik hlavního města Prahy v Muzeu MHD na třinácti panelech od 31. července do 17. listopadu letošního roku právě ve spolupráci s výše zmíněným nakladatelstvím. To se rozhodlo původní texty k panelům značně rozšířit. Dobrá věc se podařila a kniha Pražská doprava a život občanský za 1. světové války příhodně doplňuje Encyklopedii pražské MHD.
Ženy u vesla. Nebo spíš u volantu
V Rakousku-Uhersku podle oficiálních údajů navléklo za Velké války mundúr až devět miliónů osob. Víte, že mobilizace obrovského počtu mužů v produktivním věku přiměla Elektrické podniky ke kroku dříve nepředstavitelnému, totiž zaměstnat jako průvodčí neboli tehdy běžnějším termínem průvodkyně v pražských tramvajích dosud neprávem podceňované ženy? A tušíte, kolik stála předplatní jízdenka v roce 1917? A kolik vojáků přepravily sanitní tramvaje? Jste takoví fajnšmekři, že si libujete ve jmenných přehledech? Pak si doslova smlsnete na seznamu zaměstnanců Elektrických podniků, kteří zahynuli v řadách c. a k. armády. Na to, o jak specifickou kategorii se jedná, jich je slušná řádka.
Zfalšované statistiky
V této souvislosti nelze nevzpomenout studii hejtmana Wilhelma Winklera, ministerského tajemníka Německorakouského státního úřadu pro vojenství a pražského rodáka, jenž se dožil neuvěřitelných sta let (29. června 1884 až 3. září 1984). Ve svém – přes dílčí nedostatky dodnes nepřekonaném a hojně citovaném – díle Ztráty rakousko-uherské monarchie na mrtvých podle národností, vydaném ve Vídni již roku 1919, vyčíslil počet obětí hlavního města Království českého do konce roku 1917 na 3064, tj. 18,9 mrtvého na tisíc obyvatel, přičemž podle něj měla Praha k 31. prosinci 1910 jen 162 576 obyvatel, kdežto naše statistiky jich zmiňují 223 741; to je jeden z těch nedostatků.
Ten druhý, mnohem závažnější, je, že očividně neměl rád Čechy, neboť ve snaze snížit jejich podíl na obětech podunajské monarchie se vymyslel neexistující, v přehledech Rakouského císařství ostatně nikdy neuváděný moravskoslovenský jazyk, takže mu vyšlo 90 458 na čistě české a 47 670 na čistě moravskoslovenské území. V souhrnu tedy na ryze českojazyčné oblasti připadlo do konce roku 1917 138 128 mrtvých. Tady jsme se sice, pravda, poněkud „odchýlili od tématu“, ale vzhledem k tomu, že recenzovaná kniha se první světové války bytostně týká, i když neopomíjí ani vývoj pražské dopravy následující bezprostředně po vzniku samostatné Československé republiky, laskaví čtenáři tohle rozšíření snad skousnou. Vždyť jde o problematiku stejně málo známou jako dějiny pražské dopravy za Velké války.
To a ještě mnohé další se dozvíte v této ojedinělé knize, navíc doprovázené spoustou mnohdy dosud neznámých fotografií. Pro čtenáře mající hlubší zájem o městskou dopravu jsou to informace k nezaplacení, ale nejen pro ně: kniha Pražská doprava a život občanský za 1. světové války je určena především zájemcům o dějiny Prahy a historii obecně.
