Prozaička a překladatelka Monika Zgustová: Umínila jsem si, že Milenu Jesenskou vytáhnu z Kafkova stínu
Monika Zgustová literárně pojednala osudy Very a Vladimira Nabokovových, Bohumila Hrabala či Stalinovy dcery Světlany Allilujevové a nyní ve svém jedenáctém románu představuje Milenu Jesenskou (1896–1944), nadanou překladatelku a váženou novinářku, blízkou přítelkyni Franze Kafky, jehož díla převáděla do češtiny. V Ikarem nedávno vydané knížce Jsem Milena z Prahy se podíváme do vídeňských kaváren, v nichž Milena sedávala s Robertem Musilem, Karlem Krausem, Franzem Werfelem nebo Hermannem Brochem, a připomeneme si její roli v protinacistickém odboji, ale ještě dříve v úsilí tehdejších žen o rovnocenné postavení v zaměstnání i domácnosti.
Proč jste si vybrala právě Milenu Jesenskou, osobnost, o které už toho bylo tolik napsáno?
Je fakt, že lidé ji znají z Kafkových Dopisů Mileně z let 1920–1923 a také z první Mileniny biografie, kterou napsala německá novinářka Margarete Buberová-Neumannová, její přítelkyně ze ženského koncentračního tábora Ravensbrück. Já nosila Milenu Jesenskou v hlavě dlouhá léta, už když jsem studovala v Americe, kam jsme s rodiči emigrovali. Právě oni mi věnovali zmíněnou životopisnou knihu o Mileně. Přečetla jsem si vše od ní i o ní, chodila ji studovat do archívu Ústavu pro českou literaturu Akademie věd… Byla jsem její osobností nadšená a mrzelo mě, že je v našich hlavách až moc spjatá s Franzem Kafkou. Umínila jsem si, že Milenu vytáhnu z Kafkova stínu – její život měl spoustu zajímavých kapitol a Kafka byl jen jednou z nich. Sdílela obtížný osud opomíjenosti třeba s Toyen, kterou po dekády podobně zastiňoval Jindřich Štyrský.
Milena Jesenská se i díky svému prvnímu muži, literárnímu kritikovi, spisovateli a překladateli Ernstu Pollakovi, setkávala s velmi zajímavými lidmi. Kdo byla ta, jak píšete, Ernstova sebranka?
Šlo o vídeňský výkvět a smetánku středoevropské literatury počátku 20. století. Nezapomeňme, že dvacetiletá Milena si vzala muže o deset let staršího a jako mladá žena, která se s koncem první světové války proti otcově vůli přestěhovala z pražského Starého Města za Pollakem do Vídně, po jeho boku trpěla. Manželství nebylo šťastné, připadala si v něm jako cizinka – tak se ostatně jmenuje i první ze čtyř oddílů mé knížky. Intelektuálně čerpala právě z kavárenských setkání s literárními novátory, jako byli spisovatel, dramatik a novinář Karl Kraus, třikrát nominovaný na Nobelovu cenu za literaturu, autor Muže bez vlastností nebo Zmatků chovance Törlesse Robert Musil, spisovatel Hermann Broch, jejž krátce učila česky, aby přilepšila rodinnému rozpočtu, spousta levicových intelektuálů, ale také modelky a herečky, bohéma… Zmíněným autorům mimochodem věnoval ve svých esejích velký prostor Milan Kundera, kterého hodně ovlivnili a v jejichž kontextu chtěl být čten.
Vy jste Mileně doslova dala hlas, učinila jste ji vypravěčkou svého románu. Bonmoty by se z téhle knížky daly vystřihovat – Hermann Broch třeba říká Karlu Krausovi: „Intelekt je pro Milenu součástí života. Pro nás je jeho náhražkou.“ Skutečně to řekl?
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
