Letní kapela, Jaromír Švejdík zcela vlevo

Letní kapela, Jaromír Švejdík zcela vlevo Zdroj: Václav Jirásek

Jesenický pop s psí přítulností. Druhá deska Letní kapely stojí na nenápadném půvabu a geniální jednoduchosti

ANTONÍN KOCÁBEK

Letní kapela, kterou frontman a výtvarník Jaromír Švejdík, alias Jaromír 99, zformoval po rozchodu předchozích Priessnitz, měla být prý původně jen příležitostí zahrát si s kamarády. Už debutová deska ale ukázala, jak umějí být odlehčené písničky sexy, a její nástupce Jako pes v tom jde ještě dál: aranžérsky, přirozeností, nápady i rezignací na předstírání. V jednoduchosti je síla.

Jedna nová a možná i nečekaná věc tu však je. Švejdíkovy skladby sice hudebně zůstávají prodchnuté melancholií jesenických lesů a sudetskou zkušeností děděnou po generacích, ale v textech už sdělují zážitky, pocity a nálady obyvatele města. To spojení zkušeností jako by nabízelo pevné místo v nejistotě dneška, sílu schopnou přenést na posluchače vyrovnanost a životní optimismus. Rockové šansony a procítěně předávané všednodenní zážitky se zjištěním, že i v nich bývá nemálo poezie, tu dostávají hřejivou přítulnost nejlepšího přítele člověka z názvu alba.

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!