Je pošta důležitější než člověk? Saint-Exupéry je poetickým thrillerem o inspiraci autora Malého prince
V roce 1930 slouží začínající spisovatel Antoine de Saint-Exupéry jako pilot u francouzské poštovní společnosti v Argentině. Parťákem mu je kolega Henri Guillaumet. Když se Henri během letu ztratí, Antoine vyrazí na jeho záchranu – a při dramatické operaci zjišťuje, že jeho hlavní silou je imaginace. Film Saint-Exupéry měl českou premiéru na Festivalu francouzského filmu a nyní běží v kinech. Rozhovor s autorem snímku Pablem Agüerem mimo jiné o tom, jak při natáčení plašil kondory, si přečtěte v tištěném Reflexu č. 1, který vychází 2. ledna 2025.
Antoine de Saint-Exupéry se svým letadlem po zápasu s mrakem a výškou ztroskotává na moři u pobřeží Argentiny. Mokrého a zmrzlého ho zachrání jeho přítel Henri Guillaumet. Ještě ale nemají vyhráno: padne noc a oni se musejí poslepu dostat domů, do Mendozy. Naštěstí ve tmě od sebou spatří noční vlak, který je na základnu dovede... Film Saint-Exupéry začíná dlouhou nonstop akcí, jež je stejně napínavá jako stylizovaná: záchranná operace má logické díry a ten lachtan by do letadla asi jen tak nevlezl. Ale právě v tom vězí kouzlo vyprávění argentinsko-francouzského scenáristy a režiséra Pabla Agüera. Jeho snímek se sice zakládá na skutečných událostech, ale přistupuje k nim s poetickou licencí. „Můj specifický klíč k Saint-Exupérymu bylo zjištění, že veškeré zdroje jeho umělecké inspirace pocházejí právě z jeho argentinského období,“ říká filmař.
Má tím na mysli jak Malého prince, autorovo nejslavnější dílo, tak étos prostupující celou jeho tvorbu. Aluze na Malého prince jsou ve filmu rozeseté průběžně, Saint-Exupéry například ztroskotává nebo kreslí beránka, a kulminují v nádherné scéně s dívkou s krátkými kudrnatými blond vlasy, která má hada a lišku a žije ve velkém osamělém domě. Jak říká Agüero, Malý princ byla původně Malá princezna, francouzská holčička, s níž se Saint-Exupéry během svého argentinského pobytu znal. Étosem se myslí spisovatelův někdy až vypjatý humanismus, ve snímku zachycený zejména posunem od pragmatického hesla poštovní společnosti Aéropostale, že pošta je důležitější než člověk, k tomu, že lidský život je tím nejcennějším.
Firma je v ekonomických potížích a její piloti musejí hledat nové, odvážné cesty. Při pokusu překonat Andy na trase Mendoza–Santiago Guillaumet zmizí a jeho přítel se ho vydává hledat. Agüero se od skutečných událostí odpichuje k vysoké stylizaci. Ano, Henri se skutečně ztratil v osudný pátek 13. června 1930, ale to už v realitě letěl přes Andy skoro posté a ne poprvé jako ve snímku. Saint-Exupéryho pátrání je pak spíše poetické než napínavé: velehory jsou ve filmu sice tak vysoké, že je mohou překonat jen kondoři, ale rozlohou zároveň velké asi jako Brdy, protože se v nich stačí rozhlédnout nalevo napravo a zmizelého nemůžete minout.
Stylizace je nicméně působivá a když na ni divák přistoupí, vypravěčská licence mu vadit nebude. Čarokrásné záběry nekonečné pampy, majestátních hor a obrovského nebe se mísí s neuvěřitelně propracovanou zvukovou stopou, která zní jako hudební skladba: noční vlak ujíždí v rytmu tanga, větrné čerpadlo „hraje“ Bacha, motor burácí, letadlo úpí, lanka se napínají jako struny, na něž brnká vítr zonda... Co na tom, že si Saint-Exupéry nahazuje vrtuli ručně za letu několik kilometrů nad zemí, že se mu ze zápisníku, který neustále nosí s sebou, pořád sypou listy, nebo že jeho vzpomínky na umírajícího bratra působí poněkud instantně, když je to vyprávěné s odzbrojující upřímností a když se to všechno odehrává uprostřed takové krásy.
I přes nesmírnou krajinu je Saint-Exupéry film v podstatě komorní, rozehraný mezi třemi postavami. Spisovatele hraje Louis Garrel, kterého si Agüero vybral proto, že na něj působí jako typický francouzský intelektuál – zasněný melancholický legrační nešika. Větrem ošlehaného Guillaumeta ztvárnil drsňák Vincent Cassel (o třicet let starší než byl pilot v té době, i v téhle věci si Agüero dovolil značnou licenci). A do role Henriho manželky režisér obsadil Diane Kruger, která je prý stejně jako skutečná Noëlle Němka s nohama pevně na zemi.
Dovětek o druhé světové válce, v níž oba letci nalezli smrt, není nutný, ale dobře dokresluje jejich povahy dobrodruhů poháněných vírou v člověka, lidství a sílu snů. I když divák s aspoň základním povědomím o životě autora Malého prince ví, jak příběh dopadne, nemůže se ubránit napětí – a když film skončí, odnese si s sebou stesk po dobrodružství a po tom osamělém domě uprostřed pampy...
