
Never more hyenám, které se vysmívají obětem požárů v L.A., navíc skrze nepochopení písně Public Enemy
Stává se, že někdo nepochopí písničku. Třeba Born in the U.S.A. není patriotický song a Brown Sugar není o heroinu. Ale to, jak někteří chytráčci v kontextu požáru zneužívají Burn Hollywood Burn, je na hraně gramotnosti a daleko za hranou vkusu. Nevkusné je i vzmáhající se slovo „umělka“ (jako že AI), neinformované jsou pak stesky nad prodejem Supraphonu.
Kateřina Kadlecová: Žádný umělec nechce, aby jeho dílo bylo dezinterpretováno. Brání se i rapper Chuck D z Public Enemy, jejichž protestsong Burn Hollywood Burn používají influenceři i běžní uživatelé TikToku a Instagramu jako hudební podkres k záběrům požárů, které v Kalifornii zuřily (a možná ještě zuří) od 7. ledna. I pětatřicet let od svého vzniku je ta píseň o stereotypizaci afroamerických herců a „nemá nic společného s tím, že rodiny přišly o všechno, co mají“, jak Chuck D říká. IMPLIKOVAT POMOCÍ PÍSNĚ, že si bohatí lidé podobný osud zasloužili, je nehorázné.
Marek Gregor: Ejáj, jako AI, tedy umělá inteligence, zní našim uším už docela přirozeně, a hlavně už jsme si na ten slangový název pro anglický termín „artificial intelligence“ zvykli. Jenže lidské snahy o originalitu jsou nekonečné a často nespravedlivě nepotrestané. A tak se nyní, čím dál tím častěji, začíná objevovat výraz „UMĚLKA“. A já volám: Umělka, to extrémně ošklivé slovo, už svůj význam má, zná ho každý fotbalista, jde o lidový výraz pro umělou trávu! Říká se přece: „Jdeme si začutat na umělku.“ A ne: „Udělala mi to umělka.“
Antonín Kocábek: Vydavatelství Supraphon změnilo majitele a stalo se – a nebudeme si namlouvat, že jako první – součástí nadnárodního kolosu Sony Music. Fakticky to proběhlo dokonce už podruhé: deset let byl Supraphon součástí Sony Music Bonton, resp. Sony Music, a jeho teď už předposlední majitel ho získal a znovu osamostatnil až v roce 2008. Jenomže zatímco tehdejší postupné fúze a změny vlastnictví proběhly celkem bez zájmu veřejnosti, tentokrát se vyrojila celá řada až panických reakcí a konspiračních teorií, hovořících o „ztrátě národního pokladu“. Často i od těch, kteří poslední léta Supraphon i jeho produkci – tu současnou i tu z bohatých archívů – okázale ignorovali.