Mexická telenovela utržená ze řetězu: Narco-trans-mex muzikál sklízí úspěchy i nominace na Oscara
V období výročních cen se více než jindy řeší, na čem se pozná dobrá filmová režie. Kolik z hereckého výkonu je vklad herce samého a kolik činí režijní vedení? Jak velký podíl má režisér na střihu? Kvality filmu se dají rozdistribuovat na jiné profese; a když dostanou ceny režiséři, bývá to často za to, že je jejich snímek dobrý tak nějak celý. Tím jasněji se pak ale jeví případy, kdy je role režie nezastupitelná – kdy jde o dílo vynikající výraznou a osobitou celkovou koncepcí, kterou se režisérovi daří držet od začátku do konce. Kdy v duchu pravdy, že celek je víc než suma svých částí, režie tvoří jak jednu z oněch částí, tak svorník, jenž je pojí dohromady.
Emilia Pérez je filmem Jacquesa Audiarda. Vedle režie napsal i scénář, ale nepodílel se na většině hudebních čísel a pochopitelně neodehrál žádnou z ženských postav. Přesto je i v těchto – a ve všech ostatních – aspektech snímku Audiardův vklad jasně patrný. Režie je navíc tím ošemetnější, čím stylizovanější je daný film: selhat při kloubení různorodých žánrů je snazší než ve stylově čisté podívané. A Audiard tu kombinuje gangsterku, muzikál, osudovou romanci, prostředí mexických drogových kartelů i téma tranzice, to vše na půdorysu vlastního operního libreta. Výsledek působí, jako by spojení těchto ingrediencí bylo nejpřirozenější věcí na světě.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
