Zatmění: Debutové album Black Sabbath navždy změnilo nejen hudební byznys
Před pětapadesáti lety se hudební svět otřásl v základech. Vydáním debutového alba kapely Black Sabbath se změnil nejen hudební byznys, ale i všechno okolo. Tento milník je často považován za zrod heavy metalu - žánru, který ovlivnil svět do podoby, kterou dnes známe. Šlo o zatmění, nicméně v kontextu Black Sabbath rozhodně nejde o slovo pejorativního charakteru.
Počátky v Birminghamu
Vše to začlo jednou větou na nástěnce v místních hudebninách. „Ozzy Zig needs a gig. Own PA system“ (Ozzy Zig chce koncertovat. Vlastní aparát mám.). Jako první přišel basák Geezer Butler a pak následovalo spojení s kytaristou Tonym Iomim a Billem Wardem. Založili kapelu, která nejprve nesla název Polka Tulk Blues Band, později Earth, a nakonec se přejmenovala na Black Sabbath. Inspirací pro finální název byl stejnojmenný Italský hororový film z roku 1963. Nejen to odráželo jejich zálibu v temných a okultistických tématech.
Po shodě mnoha náhod nahrávají své první album, které změní dějiny hudby. Depresivní průmyslové město, společenská shoda na odsouzení války ve vietnamu, „dělnický“ původ nebo „maličkosti“, jako fakt, že kytarista Tony si na flexe v práci odřízl konečky prstů a aby zvládl pokračovat ve hře na kytaru, musel si podladit její struny – tím vznikl temný tón, který tvorbu Black Sabbath dodnes definuje.
„Snažili jsme se uniknout životu v továrně prostřednictvím hudby.“ – bohu dík za to.
Tyto faktory je sice odlišovaly, ale nebyly tím jediným důvodem, proč debut Black Sabbath přetrhal své ukotvení v blues-rocku a psychedelii a stal se něčím mnohem větším... nečím úplně novým.
Cesta k úspěchu však nebyla jednoduchá, kapelu od začátku provázelo mnoho komplikací. Ve chvíli, kdy si kapely všiml hudební producent J. Simmons, přišel Tony s Informací, že začíná hrát pro v tu chvílí začínající hvězdy progrocku, dnes již legendární Jethro Tull. Tony se ovšem po čtyřech dnech vrátil, tehdy ještě do Earth. S Jethro Tull si lidsky nesedl. Vrátil se ovšem s novou pracovní etikou - nebo spíš s vůbec nějakou pracovní etikou. Začali zkoušet pravidelně a systematicky, Tony zbytek nabíral každý den v 8:15 ráno. V 8:15 ráno začal příběh čarodějnice stojící před vodním mlýnem v Mapledurhamu. Ano, narážím samozřejmě na přebal jejich první desky.
Nahrávání debutového alba
Debutové album bylo nahráno během pouhých dvanácti hodin 16. října 1969 v Regent Sound Studios v Londýně. Tony Iommi vzpomíná: "Šli jsme do studia a udělali to za den, zahráli jsme náš živý set a to bylo vše. Mysleli jsme si, že celý den je docela dlouhá doba, pak jsme hned druhý den odjeli hrát za 20 liber do Švýcarska." Dalo se to zvládnout jedině na drogách, vzpomíná Ozzy. Jednoho večera byl prý Tony tak zfetovaný, že chtěl hrát na flétnu. Přiložil si ji k bradě a foukal do prázdna. Toť asi vše k průběhu nahrávání.
Album bylo nahráno živě a na jeden "zátah", s minimem overdubů. Ozzy Osbourne k tomu dodává: "Jakmile jsme skončili, strávili jsme pár hodin dvojením některých kytar a vokálů, a to bylo vše. Hotovo. Byli jsme v hospodě přesně včas na poslední objednávky. Nemohlo to celkem trvat déle než 12 hodin. Tak by se podle mě měly dělat všechny desky." - vzhledem k tomu, že tzv. "triple A" alba se dnes nahrávají několik měsíců a troufnu si říct, málo z nich má takový vliv na hudební svět jako album, kterému dala parta z Birminghamu rezonující název Black Sabbath, je minimálně pozoruhodné.
Temná postava v rohu místnosti
Každé umělecké dílo z části vychází z inspirace. Ozzymu někdo poslal záhadnou knihu psanou latinsky. Ten ji dal jejich basákovi. Geezer se zajímal o okultismus a proto si ji uschoval do kredence, ale druhý den prý záhadně zmizela. Později večer viděl v rohu svého pokoje černou postavu, což ho vyděsilo natolik, že o tom řekl Ozzymu. Tato děsivá zkušenost inspirovala text úvodní skladby "Black Sabbath", která odstartuje stejnojmenné album. Asi Vám to nemusím připomínat - zvony, zvuk deště, následně kytara, bicí, basa a první slova Ozzyho: "What is this, that stands before me, figure in black which points at me..." a dál už to znáte.
Geniální tah Sabbathů spočíval v tom, že v blues našli skrytý závan zlověstnosti – a pak ho posluchači vrazili přímo do obličeje. Tyto faktory je odlišovaly, ale nebyly jediným důvodem, proč debut Sabbathů překročil své jasné kořeny v blues-rocku a psychedelii a stal se něčím mnohem větším.
"Diabolus in Musica"
Tonyho dnes již legendární riff ze skladby Black Sabbath je založen na principu „Diabolus in musica“ - zvětšení kvarty. Církev ho už ve středověku zakázala používat, protože lidi si mysleli, že zpoza varhan vyskočí Satan. Tento zvuk vyvolával v lidech pocit neklidu a tajemna a dodal kapele charakteristickou atmosféru.
Zajímavostí je, že Iommi začal nahrávat album s bílým Fenderem Stratocasterem, jeho kytarou v té době, ale nefunkční snímač ho donutil dokončit nahrávání s Gibson SG, kytarou, kterou si nedávno koupil jako záložní, ale „nikdy ve skutečnosti nehrál“. SG byl pravoruký model, který levák Iommi hrál vzhůru nohama. Brzy po nahrání alba se setkal s pravorukým kytaristou, který hrál na levorukou SG obráceně, a oba souhlasili, že si vymění kytary; toto je SG, kterou Iommi upravil a později „vyhodil na pastvu“ v Hard Rock Cafe. Tato kytara je dodnes s Tonym neodmyslitelně spjata.
Vydání alba
Album se začalo prodávat až začátkem nového roku a to kdy jindy, než přesně v pátek 13. února roku `70. Kapela se nedočkala zrovna nejlepších recenzí od kritiků, nicméně během chvíle vyšplhalo album na osmé místo britské hitparády a po vydání v červnu ve spojených státech se na tamních žebříčcích dostalo na 23 příčku. Tam zůstalo přes rok.
Bill Ward vzpomíná: "To, co nás odlišovalo od všech ostatních, byly naše texty. V té době byla spousta skvělých kapel – například Led Zeppelin, Deep Purple – ale žádná neměla takové morbidní texty jako my. To definovalo kapelu a udělalo nás jedinečnými."
Ozzy Osbourne k tomu dodává: "Pamatuji si, jak mi Jim Simpson (manažer kapely) řekl, že album se dostalo do žebříčků. Nevěřil jsem tomu. Vzal jsem si kopii domů a pustil ji rodičům. Táta se na mě podíval a řekl: 'Jsi si jistý, že si jen občas něco vypiješ?' Bylo to vtipné, já byl furt zfetovanej. Musel jsem se tehdy předávkovávat každej den."
Tak ve zkratce vzniklo bezmála 40 minut toho, co svět hudby do tohoto dne nikdy nepoznal. Dalo za vznik Heavy metalu, doom metalu, stoner rocku a dalším žánrům.
Nevyčíslitlené dědictví
Black Sabbath svým debutem položili základy Heavy metalu a ovlivnili tak nespočet kapel po celém světě. Album kombinovalo temné texty, hutné kytarové riffy a těžkou atmosféru, která byla v té době naprosto jedinečná a doposud neslýchaná.
Nutno podotknout, že do vydání toho alba byla hudba pod nadvládou květinových dětí, zpívajících o štěstí a lásce, ty ale v pátek 13. pohltila temná mlha. Došlo tak k zániku všeho krásného a nebo k objevení krásy v něčem úplně novém?
Samozřejmě, že v mnohém je dnes album překonáno, nicméně umění je nutné vnímat v kontextu doby a v tomto případě je nahrávka naprosto nadčasová.
Pokud jste nikdy neposlouchali jejich debut, udělejte si čas a pusťte si ho od začátku do konce. Black Sabbath jsou nenápadnou bránou do temného světa metalu, ale pozor, jakmile do něj vkročíte, není možné se vrátit.
The End
I když článek má být vzpomínkou na čistě počátky metalu, nemohu zapomenout na jednu aktualitu - THE END... a teď nemuvím o sérii koncertů, ale o smutném konci. Ne smutném jak bychom si mohli u Black Sabbath na první dobrou myslet a přát, ale o definitivním konci jejich hudební kariéry.
Farewell se uskuteční 5. července tohoto roku na stadionu Villa Park v Birminghamu. "Back to the Beginning" bude charitativním koncertem s výtěžkem pro organizace věnující se parkinsonově chorobě a dětskému hospicu. Kromě Black Sabbath vystoupí i další kultovní uskupení, jako jsou Metallica, Slayer a Pantera.
Ozzy Osbourne k tomu uvedl: "Je čas vrátit se na začátek... čas vrátit něco místu, kde jsem se narodil."
Já osobně jsem měl to štěstí, že jsem je mohl vidět naživo v Praze, pokud budete mít náhodou v červenci cestu za La Manche, zvažte návštěvu Birminghamu. Stojí to za to, po poslechu mi dáte za pravdu.
