Areál na Zelené Hoře je syntézou Santiniho postupů

Areál na Zelené Hoře je syntézou Santiniho postupů Zdroj: ČTK / Švancara Petr

Santini: Knižní soubor studií ukazuje slavného architekta coby geniálního „profíka“ oddaného tvorbě

Vojtěch Rynda

Kniha Jan Blažej Santini a svět jeho architektury se čte jako monumentální detektivka. Tajemné jsou počátky Santiniho života a jeho tvorby. Napínavé je luštění jeho inspirací v trojúhelníku soudobé architektury římské, vídeňské a francouzské. Dynamické je líčení geneze jednotlivých umělcových děl a přímo strhující jsou jejich popisy, kdy se stavby před čtenářem rozvíjejí jako květiny. Všechny proudy textu se pak spojují v cestu Jana Blažeje Santiniho Aichela (1677–1723) k syntéze v podobě areálu kostela sv. Jana Nepomuckého, kterému je věnovaná závěrečná kapitola.

Publikace Jakuba Bachtíka (zároveň editor), Richarda Biegela, Jiřího Kroupy, Petra Macka a fotografa Martina Micky (vyd. Karolinum a Národní technické muzeum) záměrně není monografií. Z monografií čerpá, ale jejími hlavními cíli je nasvítit Santiniho z řady úhlů, zasadit jeho tvorbu do kontextů, pojmout ji v duchu titulu jako určitý svět sám o sobě a také populárního architekta zbavit jisté mytičnosti, která se na něj nabalila i v souvislosti s románem Miloše Urbana Santiniho jazyk a filmem Jiřího Stracha. Zvláště čtenářům honícím se za mystikou v duchu Dana Browna jsou tedy určeny kapitoly X a IV. První jmenovaná jim suše vysvětlí, že se v půdorysech Aichlových staveb žádné tajuplnosti neskrývají a že jsou vlastně překvapivě jednoduché, což jim ještě přidává na genialitě; následuje pronikavá analýza půdorysů tří budov na trojúhelníkovém plánu, která fascinuje víc než nějaké zednářské halucinace. Druhá z kapitol zase vysvětluje, že „barokní gotika“, již část laické veřejnosti s architektem ztotožňuje, nebyla ani Aichelovým vynálezem, ani specifikem jeho doby a ani českou specialitou.

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!