Vizuální umělec a hudebník Michal Cimala: Na mým věku je bezvadný, že už nejde o popularitu
Čerstvý padesátník Michal Cimala vyrůstal v Havířově „mezi mávátkama, každých padesát metrů rudá hvězda s kladivem nebo socha atomu…“ Absolvent tehdejší Katedry životního stylu na VŠUP v Praze později působil osmnáct let na AVU. Aktuálně je jeho tvorba k vidění ve Ville Pellé, výstava Tlaková vlna končí 2. března. Navštívit můžete i přehlídku Osvobozená plastika ve smíchovské Portheimce, představující díla bývalých studentů Atelieru Socha 1 Jaroslava Róny, kde Cimala léta asistoval.
V jedenatřiceti jste nastoupil na AVU jako asistent u Jaroslava Róny. Jaké to bylo?
Skvělé, učili jsme sebe i studenty za pochodu. O Jardovi se ví, že je povahy výbušné, takže jakmile se něco začínalo dít, věděl jsem, že je čas odskočit si na svačinu nebo na oběd. Ale obecně to fungovalo dobře, v páru jsem byl ten submisívní – spojka mezi studenty a vedoucím, což je, myslím, správně. Tehdy byla na AVU zakonzervovaná atmosféra, ještě tam učili umělci, kteří na školu nastoupili těsně po roce 1990. Za nás se na místě rektora vystřídali Jiří Sopko a Jiří T. Kotalík. Tihle profesoři byli dost nesmlouvaví a rozhodně si nebrali servítky. O tom, jaké to bylo u komisí, by se dal napsat román. Čímž chci říct, že to prostě fungovalo jinak, dnes musíte být při hodnocení empatický a hodně opatrný, abyste někoho neurazil, nedehonestoval, ať už genderově, nebo diskusí o kvalitě tvorby.
Jak jste pak vnímal dokument Zkouška umění (2022) Adély Komrzý a Tomáše Bojara?
Když Adéla s Tomášem přišli s tím, že natočí dokument o talentovkách na AVU, byl jsem po tehdejším rektorovi Tomáši Vaňkovi jedním z prvních, kdo s nimi o jejich nápadu mluvil. Říkal jsem jim, že si nemyslím, že to je dobrá idea. Protože jsem za těch tehdy asi patnáct let vypozoroval, jak nekomfortní ta situace pro budoucí studenty je. Jde o zajímavé téma, ale natáčet by se nemělo, bývají to tam hodně křehké momenty. Uchazeči jsou nervózní – a ještě k tomu kamera? Adéla s Tomášem si to domluvili se třemi ateliéry a s jednotlivými lidmi. Vznikl docela zábavný dokument, ale – asi tou selektivností – na mě působí spíše komediálním dojmem. Co mělo pro školu vyznít dobře, se stalo její kritikou.
Loni jste AVU opustil krátce po tom, co rektorka ze dne na den vyhodila Lukáše Rittsteina pro potenciální „ovlivňování“ přijímací komise…
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
