Uspěchané, netransparentní, bez analýzy: Ministerstvo kultury spojuje příspěvkové organizace IDU a NIPOS
Na ministerstvu kultury (MK) odstartovala předvolební kampaň. Ministr kultury Martin Baxa, který do podzimních parlamentních voleb kandiduje ve svém rodném Plzeňském kraji, sčítá a komunikuje úspěchy svého resortu a provazuje je se svou domovskou stranou ODS. Na podrobnou evaluaci jeho působení na ministerstvu však bude ještě čas.
V době, kdy se pozornost upírá především na mediální novelu, jejíž součástí je růst televizního i rozhlasového poplatku a rozšíření okruhu jejich poplatníků, se MK nyní pustilo do překvapivé rychlé akce: sloučení dvou příspěvkových organizací. Konkrétně se jedná o Institut umění – Divadelní ústav (IDU) a Národní informační a poradenské středisko pro kulturu (NIPOS). Pro širší veřejnost jde možná o organizace neznámé, pro kulturní obec však podstatné a s dlouhou historií.
Kdo jsou IDU a NIPOS?
IDU je příspěvková organizace MK v oblasti profesionálního umění spojená ze dvou částí: novějšího Institutu umění a staršího Divadelního ústavu. Je to výzkumná (autorka článku s IDU jako expertka spolupracovala, pozn. red.), paměťová a sbírkotvorná organizace. Pracuje v oblastech bibliografie a dokumentace divadla a široce pojatých performing arts, disponuje divadelní knihovnou s obsáhlým fondem divadelní literatury a příbuzných oborů. Ve sbírkotvorné činnosti se zaměřuje hlavně na scénografii, divadelní fotografii a plakáty. Její součástí je Kabinet pro studium českého divadla i odborné periodikum Divadelní revue. Věnuje se mezinárodní spolupráci v umění (od divadla po hudbu) a byla mimo jiné ministerstvu kultury partnerem i v rámci Národního plánu obnovy, tedy evropské postcovidové podpory. Pod IDU patří mj. i Kancelář Kreativní Evropa a organizování tradiční mezinárodní scénografické výstavy Pražské Quadriennale.
NIPOS je příspěvková organizace MK v oblasti národnostní a regionální kultury. Její podstatnou součástí je ARTAMA, útvar, který se v širokém záběru věnuje neprofesionálním (amatérským) uměleckým aktivitám, včetně dětských aktivit a uměleckého vzdělávání. Její útvar CIK, Centrum informací a statistik kultury, je ministerstvem kultury pověřený zabezpečovat státní statistickou službu za celou oblast kultury. NIPOS se věnuje také analýzám i výzkumu v kultuře. Jeho záběr sahá od divadla a tance přes folklór, hudbu, zpěv, výtvarné umění či amatérskou fotografii až po filmovou a audiovizuální výchovu. Disponuje k tomu také knihovnou.
Chybí transparentnost
Téma možného propojení těchto dvou příspěvkových organizací není nic nového, periodicky se objevuje, vzbudí odpor a zanikne. Naposledy přišlo na přetřes vloni v listopadu na konferenci Kultura 2025, kterou pořádala Unie zaměstnavatelských svazů. Zde Jakub Bakule, prezident Kulturní a kreativní federace, hlavní autor Státní kulturní politiky 2021–2025, Strategie rozvoje kulturních a kreativních odvětví a komponenty kultury v Národním plánu obnovy, s ministrem kultury diskutoval o posílení analytické schopnosti ministerstva. Ta je totiž roky až desetiletí chronicky nedostatečná. Konkrétně diskutovali o názoru ministra na reformu IDU a NIPOSu, které již nyní z určité části jako analytické servisní organizace pro ministerstvo také fungují, a o názoru na posílení analytické kapacity MK například právě skrze sloučení stávajících kapacit. Zatímco v listopadu ministr tvrdil, že do konce volebního období se nic takového jako sloučení obou organizací neplánuje a nedá stihnout, nejpozději v lednu letošního roku bylo vše jinak. Co konkrétně obrat způsobilo, zatím není prokazatelně jasné.
Co totiž slučovací aktivitě od bleskového začátku zcela zásadně chybí, je transparentnost. Co jí však nechybí, je razantnost politického gesta, která je nyní trendy, informační embarga a zásadní obraty, které narušují možnost kauzu uchopit a dobrat se začátku jejích skutečných motivací.
V lednu se rozeběhla neoficiální šuškanda o tom, že se IDU slučuje s NIPOSem. První informace veřejně sdílel na svém osobním webu Karel Král, který po sametové revoluci tři měsíce vedl tehdy ještě samostatný Divadelní ústav a do roku 2021 pracoval jako šéfredaktor odborného časopisu Svět a divadlo. Následoval rozhovor s náměstkem IDU Ondřejem Svobodou, zveřejněný na novém online časopisu divadelni.net. Ondřej Svoboda potvrdil záměr sloučení. Do třetice autorka tohoto článku napsala na konci ledna glosu pro online verzi Divadelních novin a spoře následovaly další texty.
Pro ředitelky obou organizací Pavlu Petrovou, která vede IDU, a Lenku Lázňovskou, která až dosud řídila NIPOS, platilo mlčení a informační embargo. Na novinářské dotazy neodpovídalo ani samotné ministerstvo, a to s odvoláním na tiskovou zprávu, kterou výhledově zveřejní. Trvalo mu to skoro dva týdny, oficiální informace jsou venku od 14. února.
Mezitím se podle ministra a insiderských informací jednalo. Stopou je i ministrův facebookový statut ze 4. února z jednání s lidmi zastupujícími IDU. Zde prvně veřejně píše o záměru „vzniku silné národní kulturní instituce na půdorysu Institutu umění – Divadelního ústavu a NIPOS“, který považuje za „významný pozitivní krok“ a vede o něm podle svých slov „podrobnou konstruktivní diskusi“. Text doplňuje většinově usměvavá fotka ministra s týmem IDU.
Dva otevřené dopisy, dvě petice
Lze se domnívat, že jde o reakci na otevřený dopis ministrovi kultury, kterou zveřejnil IDU na svém webu jen den předtím. Jako by ta facebooková fotka, která působí celkem vesele, měla dopis alespoň trochu znevěrohodnit. V dopise, doplněném peticí, se píše o „návrhu na zrušení Institutu umění – Divadelního ústavu“, který by se měl připojit k NIPOS. Píše se zde o záměru „vydat v následujících dvou týdnech rozhodnutí o zániku naší instituce a převedení jejích aktivit pod NIPOS, a to již k 30. červnu tohoto roku“. Dopis vyjadřuje znepokojení nad nenadálostí rozhodnutí, nejasnými informacemi o strategii, ze které ministerstvo vychází, nad důvody rozhodnutí, nad nedostatečnou naplánovaností celého procesu a jeho překotností. „U tak složité záležitosti, jako je transformace dvou různorodých institucí s vlastní, desítky let budovanou identitou, je jediným nám známým bodem termín zrušení jedné z nich. Postrádáme jakýkoli harmonogram a koncepci,“ uvádí se v dopise.
Zaměstnankyně a zaměstnanci kladou otázky: „Proč má IDU zaniknout? Jaké jsou cíle a přínosy tohoto kroku? Kdo a jak bude garantovat podmínky pro zachování odborné analytické činnosti a mezinárodní spolupráce, kterou IDU dlouhodobě rozvíjí? Jakým způsobem bude zaručena kontinuita výzkumu?“ A žádají o transparentní, odborně garantovanou a dobře komunikovanou přípravu takového kroku, pokud je vůbec nutný a přínosný, a to v adekvátním časovém horizontu. Žádají diskusi a zohlednění expertiz odborníků.
S datem 11. února vznikl další zaměstnanecký otevřený dopis, a to na půdě NIPOSu, také doplněný peticí. Druhý otevřený dopis ukazuje zásadní obrat, který se během jediného týdne odehrál. Už nezaniká IDU a neslučuje se s NIPOSem, ale naopak – ruší se NIPOS a spojuje se s IDU. „Tento obrat z našeho pohledu potvrzuje obavy kolegů z IDU, že je celý proces nedostatečně naplánovaný, překotný a bez předem konzultovaných možných variant řešení,“ stojí v dopise, v němž se zaměstnanci a zaměstnankyně důrazně ohrazují „proti překotnosti zamýšleného sloučení obou institucí“. Požadují důkladnou přípravu, harmonogram, zohlednění rizik a to, aby nebylo ohroženo plnění povinností a závazků organizace a zajistila se kontinuita služeb NIPOS.
Silný, stabilní a odolný Národní kulturní institut?
Chaos, nedůvěru a nejistotu nakonec zcela nerozptýlilo ani oficiální ministerské stanovisko, které vyšlo v pátek 14. února na webu ministerstva kultury. Tisková zpráva s názvem „Národní kulturní institut bude silnou kulturní institucí zaměřenou na oblast české kultury a živého umění“ je v duchu toho, co je politickou superschopností Martina Baxy: cokoliv nakonec obrátit ve svůj prospěch a prezentovat to jako úspěch.
Ministerstvo informuje o vzniku nové organizace s pracovním názvem Národní kulturní institut (NKI). Tedy další z řady organizací se slovem „národ“ v názvu. Sloučením má vzniknout silnější kulturní instituce, specifika činností obou původních organizací se přitom mají zachovat. Slibuje rozvoj mimořádných činností obou organizací a zachování pracovních míst. Přípravu spojení má na starosti pracovní skupina, jejíž personální složení na dotaz upřesnilo tiskové oddělení ministerstva. Zasednou v ní zástupci ministerstva, IDU a NIPOS – za ministerstvo například vrchní ředitel sekce živého umění Milan Němeček, ředitel sekce ekonomické Jan Vořechovský, ředitelka odboru umění, knihoven a kreativních odvětví Zuzana Zahradníčková; dále ředitelka IDU Pavla Petrová, dosavadní ředitelka NIPOS Lenka Lázňovská a nově pověřená ředitelka NIPOS Barbora Hanslianová. Součástí skupiny je i Andrea Volfová, která má z minulosti zkušenosti ze slučování Státní opery a Národního divadla. A také další zástupci všech tří institucí, kteří mají zaměření na ekonomiku, personalistiku nebo logistiku.
Martin Baxa se zaštiťuje větší silou nové instituce, její větší stabilitou a odolností, aniž by vysvětlil, v čem podle něj spočívá domnělá menší síla, menší stabilita či menší odolnost každé samostatné z nich nebo před čím je vlastně chce chránit. Je podle něj důležité, „aby měla Česká republika jednu silnou organizaci pro celý segment kultury“. To je vyjádření sporné, existují i další kulturní výzkumné a paměťové organizace, které do nového svazku nevstupují.
„Toto rozhodnutí je výsledkem úvah za poslední dva roky, kdy jsme se na ministerstvu kultury zamýšleli nad tím, jak oběma organizacím do budoucna zajistit pevnější a jistější postavení, podmínky pro práci a kulturní obci silnou podporu a servis,“ tvrdí Martin Baxa, čímž však neodpovídá na otázku, proč dvouleté úvahy nejsou vyjádřené třeba veřejně dostupnými analýzami, z nichž by sloučení vzešlo jako to nejlepší řešení. Žádnou analýzu včetně vyčíslené finanční investice do sloučení tiskové oddělení neposkytlo.
Jako cíl je označeno pouze vybudování silné národní kulturní instituce zaměřené na oblast české kultury a umění. Přínosy jsou formulované velmi obecně. Mezi hlavními pilíři budoucí činnosti Národního kulturního institutu není výslovně jmenovaný Institut umění (vedle Divadelního ústavu, ARTAMA ad.), což zakládá zásadní obavu o jeho pozici a existenci v nové organizaci. Vedle dalších obecných informací ke garancím a budoucí činnosti se potvrzuje, že zanikající právnickou osobou je NIPOS.
Tiskové prohlášení končí pětiřádkovým vágním harmonogramem. Koncem března má existovat finální znění zřizovací listiny nové organizace, v květnu až červnu proběhne výběrové řízení na nové místo ředitelky nebo ředitele. K 1. červenci letošního roku NKI vznikne a bude jmenován nový generální ředitel nebo nová generální ředitelka. O tom, jak proběhne sloučení reálně, ať už jde o finance, praktické slučování pracovních činností, softwarových řešení, „firemních“ kultur atd., jak je u jakékoliv fúze nutné, ani slovo.
Dodejme, že jen tři dny po zveřejnění těchto informací došlo k personální změně. Jak oznámilo ministerstvo kultury, dosavadní ředitelka NIPOS Lenka Lázňovská k 17. únoru rezignovala. Novou pověřenou ředitelkou se stala Barbora Hanslianová (obě jsou členkami zmíněné pracovní skupiny). Do funkce vstoupila 18. února. NIPOS bude řídit do doby, než vzejde z konkurzu nový ředitel nebo nová ředitelka NKI. Barbora Hanslianová dosud vedla v NIPOSu Centrum estetických aktivit dětí a mládeže. Lenka Lázňovská odešla s ministerskou medailí, kterou dostala za svou celoživotní práci.
O tom, jak v případě fúze v kultuře vypadá transparentnost, se mimochodem může ministerstvo kultury poučit například v Olomouci, kde dochází ke sloučení Moravského divadla Olomouc a Moravské filharmonie Olomouc. I toto sloučení provázejí bolesti, souhlas i nesouhlas, informace jsou však otevřenější. Na webu filharmonieadivadlo.olomouc.eu, který zřídilo město Olomouc, jsou k dispozici analýzy, fakta, čísla, časová osa, otázky a odpovědi. Snad to svědčí alespoň o jisté úrovni respektu veřejné správy k volící veřejnosti, ať už té odborné či laické. Ve světle katastrofálního dění v kultuře nejen na sousedním Slovensku je totiž mnohonásobně zostřená potřeba podrobovat politiku demokratickému dohledu a vyžadovat péči a transparentnost.
Stačilo postup alespoň otočit
Je potřeba říct, že sloučení dvou kulturních příspěvkovek je zcela legitimní. Otevřené dopisy snad posloužily oběma organizacím alespoň k lepší vyjednávací pozici, protože v době, kdy vznikly, bylo o sloučení již evidentně pevně rozhodnuto. I kdyby odpor převážil nad přijetím sloučení, samozřejmě to neovlivní ani podzimní volby. Většinu lidí dění v kulturní sféře s největší pravděpodobností nezajímá. Ale mělo by – pro svůj širší přesah týkající se přístupu politické reprezentace k veřejným institucím, jakými i státní příspěvkové organizace jsou. Také to je kultura, ta politická. A nestačí opakované ujišťování ministerstva i ministra, že akce kulový blesk podle nich poslouží dobré věci.
„Jsem přesvědčen, že i cesta je důležitá, nejenom cíl. Tedy že záleží i na způsobu, jak kráčíme k cíli, a nejenom jestli dosáhneme výsledku,“ napsal předseda ODS a nynější premiér Petr Fiala ve své knize PF od A do Z, kterou resuscitoval před parlamentními volbami 2021. V brožuře se svěřuje nejen s tím, že se mu líbí hezké ženy, má rád divadlo a Jamese Bonda, je v ní i tato pasáž: „Jsem vášnivý stoupenec zastupitelské demokracie, ohraničené řádem, ústavou. Ale taky si myslím, že demokratické postupy se nedají používat všude. Demokracie kupříkladu nepatří do školy nebo do kultury. Není možné, abychom se sešli a jako lid hlasovali třeba o tom, jak mají vypadat školské osnovy a jestli podpoříme Michala Davida, nebo brněnskou filharmonii.“
Způsob, jakým se ministerstvo kultury opřelo do sloučení svých dvou příspěvkovek, dává slovům premiéra o tom, že demokracie do kultury nepatří, i když to jistě myslel trochu jinak, hořkou pachuť. Pokud jde ministrovi Martinu Baxovi a ministerstvu kultury skutečně o dobro IDU a NIPOS, jak opakují, stačilo jediné: netlačit sloučení rychle a na sílu před volbami, dát mu čas, pečlivou pozornost a prokazatelnou přípravu a postup obrátit. Tedy začít zveřejněním všech klíčových informací, včetně snad existujících podkladových analýz a skutečně brát v potaz zainteresovanou kulturní obec. Aby i ta část, která je nespokojená, mohla do rozhodování vnést svůj hlas a nemusela podepisovat petice. A především neměnit názory na zásadní okolnosti slučování z týdne na týden podle toho, jak veřejnost zareaguje.
Přes postupně vypouštěné informace je i v půlce února v podstatě obtížné oddělit fakta a faktické záměry, o což jsem se v článku pokusila, od vyprázdněných marketingově-politických floskulí a šeptandy. A děje se to v situaci, kdy jsou na obzoru pro Česko kruciální parlamentní volby a na transparentní důvěryhodné politice a na demokratické politické kultuře opravdu záleží.
