Cizinci v Česku mluví objektivem Jindřicha Štreita
Třicet zemí, třicet přistěhovalců do Česka, třicet pohledů „zvnějšku“ na život v naší zemi.
Jindřich Štreit: Jsme ze stejné planety
kde: divadlo Archa v Praze
kdy: do dneška v rámci festivalu Akcent 10 - 22 hodin, od zítřka do 7.12. 2011 pouze v době večerních představení
vstup: volný
Fotografická výstava dokumentaristy Jindřicha Štreita představuje portréty 30 cizinců žijících v České republice. A nejen obrazem - ke každé fotografii novinářka Martina Vašíčková sepsala krátký komentář. Rodinné a pracovní prostředí třicítky lidí, kteří v naší zemi našli svůj druhý domov, se tak návštěvníkovi výstavy otevírá z více úhlů pohledu.
Ať už přišli z JAR, Německa, Ekvádoru, Kuby, Švédska, Francie či Íránu, Ruska nebo Izraele, většina se shoduje v tom, že u nás už zůstane. „Domov je tam, kde máte rodinu, a ta je tady,“ srhnuje Zabih Paynda, Afghánec žijící v Brně. Přesto jsou výpovědi až na výjimky kritické, netají se ani negativními zkušenostmi. Třiapadesátiletá portugalská lektorka Maria de Fátime Néry-Plch přišla do tehdejší ČSSR v roce 1992 s českým manželem. Poznala jej coby emigrantka v Německu, na začátky v Česku nemá příliš dobré vzpomínky.
“Když jsem ještě měla černé vlasy, bylo to strašné. Lidi si mysleli, že jsem cikánka a to nebylo dobré. Dnes už mám klid,“ usmívá se nad stohami knih sympatická šedovlasá dámak, na vedlejší fotografii zase vzpomíná „Afričanka z Radíkova“ na svou první českou zimu. Upřímnost můžete očekávat i od dalších účastníků projektu – ať už jde o italského technického ředitele sýrárny v Litovli č polského teologa z Velké Bystřice.
