Zemřel Jan Kratochvíl, ten, kdo Čechy naučil milovat Monty Python

Jeho jméno diváci možná ani nezaznamenali, ostatně takový už je úděl nadšenců Kratochvílova ražení. Rozhodně však znají to, co absolvent FAMU a také dlouholetý partner Věry Křesadlové stvořil.

Například tradici Divadelních poutí, uměleckých happeningů konaných nejprve u pražské Brumlovky a potom na Střeleckém ostrově. V osmdesátých letech platily za jakýsi neoficiální ostrůvek svobody a potkat se tam dali mnozí z těch, kdo posléze začali psát demokratické dějiny naší republiky.

O nic méně výrazným počinem Jana Kratochvíla byla například i populární Noc s Andělem vysílaná jedenáct let v České televizi. Právě ta jeho smrt 22. listopadu oznámila.

Podle Kratochvílova syna Radima však osobnost jeho otce nejvýstižněji definovala činnost sdružení Paleta Vlasti. Jednalo se o neformální skupinu umělců, která ještě za totality pořádala spoustu happeningů a recesí.

"Táta tím žil a z funkce ministra kultury a orby je často vymýšlel a režíroval," vzpomíná Radim Kratochvíl. K nadšeným účastníkům akcí, jako bylo třeba Jarní občerstvení Palety Vlasti, při níž z nebe padaly čerstvé housky, patřily i velké legendy, Theodorem Pištěkem počínaje, Václavem Havlem konče. "Ne náhodou Václav Havel tátu pravidelně pověřoval režií svých narozeninových kulturních akcí," dodává.

Jan Kratochvíl se narodil v červnu roku 1940 v Černošicích u Prahy. Po absolutoriu FAMU v roce 1963 na čas zakotvil na Barrandově jako pomocný režisér a asistent režie. V sedmdesátých letech vystupoval se Ctiborem Turbou v Cirkuse Alfred a působil i jako umělecký vedoucí Revue Alhambra.

Od roku 1991 byl dramaturgem Československé, resp. České televize, kde také Čechům poprvé zprostředkoval kouzlo montypythonovského humoru. "V roce 1991 si to takhle vykračuju v Praze a potkám produkčního pana Iva Mathé a jestli bych nechtěl dělat producenta v ČST. Já, že proč ne. A jak jsem dostal klíče od kanclu, tak povídám: je třeba koupit Létající cirkus. A stalo se," popsal později.

Znovushledání sých oblíbenců už se bohužel nedočká, určitě si ale cestou od nich pohvizdoval jejich notoricky známou melodii. Always look on the bright side of life.

Dopis od syna

Když tak přemýšlím o tátovi, tak si uvědomuju, že si na mě i v poslední chvíli, jak mu je vlastní, uchystal žert. Za jeho úroveň a načasování by se nemuseli stydět ani mu tak blízcí, slovutní Monty Pythoni, o kterých jsem slyšel, že se na tátovu počest dali v těchto dnech znovu dohromady. Protože mi táta zemřel včera a já mám shodou okolností dneska narozeniny, tak došlo k tomu, že mi dnes chodí zároveň zprávy přející mi vše nejlepší k narozeninám a zároveň vyjádření hluboké soustrasti. Ona přání, „abych si dnes užil svůj krásný narozeninový den“, tak dostávají poněkud černý humorný charakter, ne nepodobný oné náladě ukřižovávaných ve filmu Monty Pythonů, kteří se rozezpívají o tom, jak se vždy máme koukat na tu světlou stranu života. Ačkoliv byl táta ze slavné rodiny (jeho dědeček Václav Kratochvíl byl vedoucím Slovanské knihovny u císaře Františka Josefa a významný obrozenec, otec Miloš V. Kratochvíl pak spisovatelem historických románů), nic ze sebe nikdy nedělal. A přesto mnoho a mnohé svým myšlením a stylem ovlivnil. Málokdo ví, že v době, kdy byl jejich tatínek v Americe, vychovával mé vlastně nevlastní bratry Petra a Matěje Formanovi a samozřejmě posléze i mě, všechny tak nějak na jedné hromadě. Pak přišla doba, kdy už tolik nebyl. Táta – duší věčný nomád a kulturní bohém – se totiž neustále přesunoval, takže jeho život probíhal tak nějak Na cestě. Cesta to byla veselá a plná zajímavých setkání a zastávek. Většinu těch důležitých zmínila Tereza Spáčilová ve svém textu.  A co k tomu dodat? Táta nebyl z těch, za kterými zůstane velká kniha v knihovně, slavný obraz v národní galerii či film neustále omílaný na obrazovkách televizí. Žil pro přítomnost, své blízké a projekty, které měl rád, ať to byl Cirkus Alfred či Noc s Andělem. Měl naprosto výjimečné nápady, které ho bavilo realizovat s lidmi a pro lidi, ale nikdy neměl potřebu se prosazovat či budovat kariéry. A ačkoliv se proto mohl zdát někomu poněkud lehkovážný, skrývala se v něm neobyčejně hluboká moudrost a rafinovaná jemnost těch největších mistrů zábavy. Pro mě bude vždycky nejen symbolem naší alternativní kulturní sféry, ale i člověkem a člověkem svobodným, který na mě nikdy nezapomněl, ani když nebyl a nebude. Já na Tebe taky nezapomenu, tati, zatím čau. Tvůj syn Radim