Rozklad Hemingwayů, mrtvoly v rozkladu a úspěšné děti
Vyšel jeden výjimečný český román, vtipný, požitkářský a hravý; taková nevážná lokální odpověď na Brownovy thrillery. Podíváme se také pod pokličku hrnce, v němž se vaří příbuzní Ernesta Hemingwaye, a pokusíme se z jedné poučené americké publikace vydedukovat, jak zajistit svému potomkovi úspěch v průběhu celého života.
Vnuk Ernesta Hemingwaye přichází s další „příbuzenskou“ knihou vzpomínek na slavného spisovatele – až na to, že tentokrát jde o vzpomínání jaksi z druhé ruky, poněvadž Johnu Hemingwayovi dědeček ověnčený Nobelovou i Pulitzerovou cenou zemřel, když bylo autorovi knihy Hemingwayové. Skrytá tvář jedné rodiny (vyd. Paseka) pouhých jedenáct měsíců. Ale nevadí – více než dvousetstránková próza se beztak zaměřuje především na to, jak se rodinné vzorce opakují a charakterové vady dědí a duplikují, a ukazuje to především na vztahu Ernesta a jeho třetího, nejmladšího a zcela jistě nejproblémovějšího a nejzajímavějšího syna Gregoryho, Johnova otce. Vystudovaný lékař Gregory po autorovi Starce a moře zdědil mimo jiné problémy s maniodepresivitou, nadměrným pitím i opačným pohlavím. Často se převlékal do dámských šatů, které mu podle jeho slov „pomáhaly čelit stresu“, a jako „Gloria“ chodil třeba i do kovbojského baru v Montaně, což mohlo skončit pěknou nakládačkou. Nakonec si ke stáru nechal chirurgicky změnit pohlaví – a to je pouze jedna z několika zajímavých větví příběhu vyprávěného dobrým spisovatelem, který se místo se zlatou lžičkou v ústech narodil spíš s přeplněným chorobopisem.
Prozaik, básník, dramatik a editor Petr Stančík, dříve známý jako Odillo Stradický ze Strdic, nedávno vydal román Mlýn na mumie aneb Převratné odhalení komisaře Durmana (vyd. Druhé město). Je to taková velká literární žranice: v druhé polovině 19. století se policejní komisař Leopold Durman vydává po stopě vraha poštovních doručovatelů a u toho se hojně požírá, peleší, pábí, cestuje a válčí (Rakousko ovšem nakonec „definitivně prohrálo válku a nemohlo Prusku dál překážet ve sjednocení Německa železem a krví“). Magickorealistická fraška z doby, kdy jsou v dějinách lidé nezvratně střídáni stroji, je nabitá různými špílci, poučeními, setkáními skutečných osobností minuvších často své dějinné období, hambárnami, mrtvolami (i oživlými) a spoustou bizarností typu mechanické figuríny nesené na hlavě zlomyslným liliputem. Ta kniha je neřízená střela, výbuchy smíchu zaručeny.
Proč bohatí „helikoptéroví“ rodiče tak často selhávají ve výchově? Co hraje roli v tom, že se jedna konkrétní dívka dokázala ze společenského dna, na něž ji stáhla její rodina, vyšvihnout výš, zatímco děti z takzvaně dobrých rodin stagnovaly? Proč je raná citová vazba důležitější než IQ? Proč láska rodičů nebo pěstounů, absence stresu, odhodlání a vytrvalost dokáží pro školní úspěšnost průměrného žáka udělat víc než elitní učitelé v té nejlepší soukromé akademii? Mezinárodní bestseller Jak mít úspěšné dítě amerického publicisty Paula Tougha (vyd. Edika) rozebírá různé modely školní výchovy v USA, hodnotí dotace, vládní programy a jiné akce, které měly za úkol zvýšit úspěšnost absolventů základních i středních škol, ale především vypráví příběhy jednotlivých dětí z různě majetkově i vzdělanostně situovaných rodin. Malá návnada na tuhle knížku pro osobní rozvoj: podle psychologa Christophera Petersona a jeho kolegů má na spokojenost jedince se životem a na jeho skvělé výsledky největší vliv těchto šest silných stránek osobnosti: pevná vůle, sebekontrola, sociální inteligence, vděčnost, optimismus a zvídavost. A podobných teorií a receptů, které povedou za ručičku k úspěchu čtenáře i jeho potomky, je v Toughově knížce spousta.
