Ukázka z knihy Můj život bez mříží
Trezor musí být v komoře. Ale kde??? Vždycky pracuju jen v rukavicích, a tak jsem rukama projížděl a prohmatával celé stěny, abych ucítil nějakou spáru. Až jsem na ni opravdu narazil. Trezor byl v atypické výšce za zdí. Ta byla celá polepená tapetou se vzorem a v něm ta spára nebyla vidět. Bylo to udělané opravdu dobře a chytře. Když jsem trezor otevřel, našel jsem naskládané šperky, vkladní knížky, na kterých bylo 280 tisíc, a vedle byl papírek s napsaným heslem… jen si pro ty peníze dojít. Všechno jsem posbíral, a když jsem při odchodu otevřel dveře na chodbu, už šli nahoru dva policajti.
Já ale musel ještě poškodit dveře tak, aby to mohlo jít na pojišťovnu. Slíbil jsem to. Měl jsem s sebou sice planžety a byt jsem otevřel čistě, jenže jsem musel dveře poškodit, protože člověk, který mi dal tip, si to tak přál. Měl jsem tedy páčidlo, na sobě koženého parkera, kožené rukavice a džíny. Páčidlo jsem si dal pod parkera za kalhoty a šel jsem o patro výš. Tam dál řvala hudba přes zavřené dveře. Když ti dva policajti přišli k otevřenému bytu, říkám si, že dva je málo, že by měl být někde ještě třetí, ale toho jsem nikde neviděl.
Jak došli k bytu, tak hned: „Ty vole, to je vypáčený!“ a šli dovnitř. Mezitím jsem se snažil proběhnout dolů a utéct. Jenže jak jsem seběhl o patro níž, už se zase vraceli a přímo jsme se střetli. Hned na mě skočili a táhli mě do bytu. Nechtěl jsem se s nimi prát, a tak jsme jen stáli za dveřmi v hale. Jeden proti mně, držel mi pistoli u hlavy a řval: „Ty dobytku, jestli se pohneš, zastřelím tě!“
Říkám mu: „Uklidni se, hlavně se uklidni!“ Začal mě šacovat a našel páčidlo, vyndal ho a ječel: „Podívej se, ten dobytek má páčidlo!“ Druhý policajt na mě, ať si lehnu na zem. Povídám: „Proč bych si měl lehat na zem?“ Ten první mi pořád držel pistoli u hlavy.
Druhý vytáhl obušek: „My tě naučíme!“ Rozpřáhl se, že mě praští. A to už bylo na mě moc. Nejdřív jsem tomu prvnímu vyrazil pistoli a dal mu ránu. Svalil se na zem se zlomeným žebrem. Toho druhého s obuškem jsem praštil do ruky, zlomil jsem mu ji a obušek mu tak upadl na zem. Oba zůstali ležet, já tam všechno nechal, i tu jejich pistoli, a běžel jsem dolů.
Kdybych byl gangster, šel bych dolů a toho třetího, co jsem věděl, že tam určitě bude, bych střelil do hlavy. Byl jsem ale slušný zloděj, a tak jsem ho jen ve dveřích srazil ze schodu. Vyběhl jsem ven a běžel Kodaňskou ulicí směrem dolů.
