Vítězem Cannes je… Tarantino a 3D Kámasútra
Velmi vyrovnaný souboj filmů na festivalu v Cannes nakonec vyhrál tříhodinový turecký film. Ano, uznáváme, tohle není zrovna „sexy“ zpráva. A už vůbec ne překvapivá — canneský festival má přece patent na dlouhé a „divné“ filmy. Letos se ovšem zablýsklo na lepší (a kratší) časy. Dokonce bylo i veselo — jaký nezvyk pod palmami.
V posledních letech nepatřila canneská soutěž k nejsilnějším, často se ozývaly stížnosti, že je příliš temná/politická/sebestředná. Šedesátý sedmý ročník, poslední pod vedením prezidenta Thierryho Frémauxe, nicméně předčil všechna očekávání. Co den, to nové nadšení, šok a změna na pozici favoritů. Vlastně se nevyskytl soutěžní film, který by šlo označit za slabý (ne, špatný nebyl ani Egoyanovův thriller Captive, byť jej náročnější část publika vypískala).
Vítězná turecko-francouzsko-německá koprodukce Winter Sleep byla od pořadatelů sázkou na jistotu, stejně tak ovšem i novinky kinematografických titánů Kena Loache (Jimmy’s Hall), Jeana-Luka Godarda (Goodby To Language) či Mika Leigha (Pan Turner). Loach, jenž těsně před evropskými volbami přispěl do diskuse na téma užitečnosti levice, odcházel nakonec s prázdnou, další dva jmenované už však porota ocenila.
Bodoval i kanadský buřič David Cronenberg, jehož šťavnatá hollywoodská satira s Julianne Mooreovou filozofující na záchodě nenadchla jen diváky, ale i jury pod vedením Jane Campionové — ta odvážné kolegyni přidělila Zlatou palmu za nejlepší ženský herecký výkon. Mezi muži bodoval Timothy Spall coby malíř J. M. W. Turner.
Britský chameleón nicméně mohl být rád, že do soutěže nepronikl kontroverzní snímek Abela Ferrary Welcome to New York. Jeho absenci v oficiálním programu kritizovali všichni, kdo jej zhlédli na speciální projekci mimo brány festivalu. Gérard Depardieu coby nepřiznaná (leč jasně poznatelná) impersonifikace politika Dominika Strauss-Kahna je totiž v roli sexuální mašiny natolik přesvědčivý, že by mu ocenění zcela jistě neuniklo. Rozruch v Cannes navíc vynesl Ferrarovu titulu s dvaceti minutami „porna“ takovou pozornost, že ho jen za prvních čtyřiadvacet hodin premiéry na internetu zhlédlo bezmála padesát tisíc lidí. O takových výsledcích se Leighově komorní biografii může jen zdát.
Za zdmi festivalového paláce se vůbec tleskalo o něco víc než v něm. Neoficiálním králem Cannes se stal Quentin Tarantino, jenž divákům připomněl svůj první triumf na Croisette. Pulp Fiction, jeden z nejkultovnějších snímků všech dob, totiž festival v roce 1994 vyhrál. „Byl to můj jediný absolutně pozitivní úspěch v kariéře,“ přiznal Tarantino v natřískaném letním kině na pláži. S Umou Thurmanovou a Johnem Travoltou pak vystřihl jeden „králíčkovský“ twist a diváci měli o svém vítězi jasno.
Canneské postřehy
Filmový trh hlásil rekordní účast čínských delegací a hollywoodská studia se mohla přetrhnout, aby se s nimi setkala. K jejich překvapení však Čína téměř neobchodovala. Prý už Hollywood nepotřebuje, to on potřebuje ji.
V oficiálních výsledcích se to neodrazilo, ale nejlepší herecký výkon předvedli psi. Diváci si zamilovali především smečku z (mimořádně dobrého a originálního) snímku Kornela Mundruszka Bílý Bůh. Zvláštní porota pak ocenila i Godardovu fenku Roxy a francouzského buldočka Moujika z návrhářského filmu Saint-Laurent. Moujik zvládl drogový rauš, Roxy emoce a maďarská smečka všechno od akčních scén po pláč. Doslova.
Dvě jména přitahovala canneské slečny víc než vosy cukr: Ryan Gosling a Robert Pattinson. Zatímco první jmenovaný debutoval doby režisér (a kritici se shodli, že by se měl radši vrátit k hraní), Pattinsonovi se podařilo překročit stín Stmívání a přesvědčit, že má kromě fanynek i dramatický talent. Zářil v Cronenbergově Cestě ke hvězdám i v existenciální sci-fi The Rover. Tu ovšem většina fanynek nevydržela: byl tam totiž příliš ošklivý.
Zatímco média řešila, jestli se ve Ferrarově snímku Welcome To New York ukazuje moc, nebo málo nahých těl, na trhu se vesele promítala 3D Kámasútra. A měla úspěch: trojrozměrné vnady bollywoodské hvězdy zná už teď nazpaměť půl světa. Podnikaví Indové navíc pro jistotu vyrobili dvě verze filmu — jednu cudnou, pro konzervativnější zájemce, a druhou „se vším všudy“. Hádejte, která se prodávala víc.
