Znáte z TV: Jak Kosatík s Maškem v komiksu odpravili Slánského
Projekt České století publicisty Pavla Kosatíka si zaslouženě získal pozornost diváků i kritiků. V České televizi odvysílali zatím pět dílů ze zamýšlených devíti; cyklus v režii Roberta Sedláčka má zachytit nejdůležitější události 20. století. Kosatík se snaží ukázat, že šlo často o klíčová rozhodnutí jedinců, kteří jimi ovlivnili budoucnost celého národa. Velkorysé televizní zpracování však tvůrcům nestačilo, a tak se rozhodli všechny díly převést také do komiksů.
Není divu, komiks se těší přízni čtenářů i kritiky, školy zejména ty dokumentární nakupují do dějepisných knihoven – zkrátka mělo by jít o jednoznačně pozitivní počin, jenž přivede k českým dějinám i ty, kteří nesledují televizi. Dlužno také dodat, že ve světě se dějinné události převádějí do bublin běžně a ani Češi už nejsou v podobném počínání novici (připomeňme si třeba komiks Ještě jsme ve válce a koneckonců sem patří i tržní hit Opráski sčeskí historje, které svébytnou formou mapují celé naše dějiny). Navíc dokumentárnímu komiksu se v Česku daří a dlouhodobě patří v prostředí, které právě neoplývá kvalitními komiksovými scenáristy, k tomu nejlepšímu, co zdejší produkce nabízí.
Komiksové zpracování televizního pořadu nese jednotný název Češi, ale na rozdíl od pohyblivých obrázků zde jednotlivé epizody tvořili různí kreslíři. To bude mít hned několik důvodů – prvním z nich je časová náročnost vytvoření komiksového alba, tím druhým bude přínos různých náhledů českých kreslířů, kteří mohou Kosatíkovo libreto obohatit vždy po svém.
V loňském roce již vyšel komiks Jak Masaryk vymyslel Československo, který podle Kosatíkovy předlohy nakreslil Petr Novák alias Ticho 762. Masarykovo počínání zachycené v paralele s osudy českého boxera Karla Vávry z Písku si vysloužilo pochvalné pomlaskávání kritiky. Nyní máme v rukou druhou knihu, Jak Gottwald zavraždil Slánského (vyd. Mladá fronta), kterou nakreslil uznávaný a oceňovaný komiksový autor Vojtěch Mašek (Monstrkabaret Freda Brunholda uvádí, Hanka a další).
Ukázky z komiksů najdete ve fotogalerii.
Zajímavé je, že se neliší pouze celkový název řady (České století versus Češi), ale také názvy jednotlivých knih. Všechny jsou uvozeny zájmenem „Jak“, čímž se snaží navodit vyprávěcí atmosféru, přitom jsou daleko popisnější než názvy televizních epizod. Ta o Slánském se v televizi jmenovala podstatně úderněji: Zabíjení soudruha.
Z doposud uvedeného se může zdát, že komiksová podoba se bude od televizní v mnohém lišit, a tudíž nabídne oproti hranému filmu nějakou přidanou hodnotu. Podobná očekávání budou hrubě zklamána – komiks Jak Gottwald zavraždil Slánského je do detailu přesným přepisem filmového scénáře. A to vyvolává rozpaky.
Cožpak se nemluví o komiksu jako o médiu, které se nachází mezi literaturou a filmem? A že nabízí čtenáři větší možnosti interpretace, když ten si představuje, co se děje mezi jednotlivými políčky komiksu? V tomto případě jde o věrnou kopii televizní verze, takřka slovo od slova. Pokud se na Maškův komiks podíváme jinou optikou, musíme pochválit Pavla Kosatíka, který evidentně odvedl výtečnou scenáristickou práci – jeho scénář bez obtíží funguje v obou médiích a ani jeden z interpretů jeho textu neměl potřebu cokoli měnit či dodávat.
Ale abychom nekřivdili Vojtěchu Maškovi. Pomineme-li stránku libreta, které nepřináší nic, co bychom neviděli na televizní obrazovce, a zaměříme-li se na jeho výtvarný projekt, dostane se nám satisfakce. Už na předsádce komiksu najdeme výjevy z příběhu omotané organicky vyhlížejícími kličkami, které s největší pravděpodobností představují intriky, lži i krev, která bude prolita. Stejné kličky pak uvádějí jednotlivé kapitoly a jsou jediným barevným prvkem v jinak černobílém komiksu.
Další výhodou je komiksový casting. Na rozdíl od televize vypadají hlavní aktéři přesně tak, jak je známe z fotografií. Mašek se jako zkušený interpret nebojí použít dalších obrazových prvků, které ozvláštňují jinak zcela konverzační dílo. Ruští poradci nemají obličeje, jen dlouhé ptačí zobany, které se snadno mohou proměnit ve smrtící zbraně. Podobně Mašek vynechává detaily obličejů všudypřítomných špehů a agentů, což vystihuje uniformitu doby podstatně lépe než výpravné provedení České televize.
Na závěr můžeme konstatovat, že je jedno, jestli si přečtete komiks, nebo se v archivu České televize podíváte na hranou verzi. Jde pouze o to, kterému médiu dáváte přednost, protože obsah obou je (až na výše vyjmenované jemné nuance v interpretaci) totožný. Ovšem poněkud naléhavěji dodáváme, že alespoň jedno provedení byste zvolit měli. Proces se Slánským, spolutvůrcem robespierreovských 50. let v Československu, jenž nakonec osudově padl přímo doprostřed sítě, kterou snoval, je poučný a děsivý stejně před padesáti lety jako dnes.
