Rozhovor s hvězdou Colours, s americkou kapelou MGMT. Máme se připravit na velké změny!

Psychedelický pop MGMT na jejich druhém albu Congratulations jakoby ukročil stranou a po byznysové stránce nenaplnil naděje gramofonové firmy. Jenže právě osobitost výrazu a nechuť k prázdným popovým kompromisům jsou na jejich muzice, plné odkazů, nejzajímavější. Právem se o nich hovoří jako o jedné z nejvýraznějších amerických skupin současnosti.

Proč jste si ke studiu hudby vybral malou uměleckou kolej na Wesleyan University ve státě Connecticut?

Slyšel jsem o tom místě od jednoho kamaráda. Říkal, že tam studovalo a učilo hodně kreativních lidí, jako třeba John Cage, Anthony Braxton nebo Amanda Palmerová, což mi vyhovovalo, protože jsem chtěl jít na školu někam do menšího klidného města. Měl jsem kolem sebe spoustu přátel, kteří hráli nejrůznější hudební styly nebo dýdžejovali například psychedelickou hudbu šedesátých let či sedmdesátkovou elektroniku. Neustále jsem objevoval něco, co jsem do té doby neznal, třeba Space Man 3, Spectrum nebo Kraftwerk. Asi nejkrásnější bylo, že tam vznikala jedna kapela vedle druhé, že tou správnou věcí na Wesleyan bylo hrát a chodit na koncerty ostatních – ideální místo. Běžně jste hráli ve třech čtyřech kapelách najednou. Jeden koncert za druhým, ve čtvrtek u někoho ve sklepě, v pátek u jiného kolegy v obýváku… Lidé se chodili navzájem navštěvovat. Takže to nebylo jako v New Yorku nebo jiném velkém městě, kde je těžké si vůbec zahrát, a navíc ještě na koncert dostat publikum.

Jeden americký hudební kritik napsal, že písničku Kids z úspěšné debutové desky Oracular Spectacular lze vnímat jako nekončící manifest vaší touhy po nedospělosti, po věčném dětství…

… spíše si myslím, že nám pomáhá vyrůstat. Na druhou stranu je nutno říci, že si užívám toho, že nemusím přiznávat, že stárnu, že se stávám dospělým. Samozřejmě že toužím po tom, mít jednou rodinu a být zodpovědným rodičem, ale chci, aby mi zůstal vlastní pohled na svět a potřeba tázat se na nejrůznější věci kolem nás. Tohle je přece na dětství ta nejkrásnější věc.

V jednom z těchto videí s názvem Your Life Is A Lie zpíváte: „Tvůj život je lež.“ Náš bývalý prezident Václav Havel říkal: „Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí.“ Myslíte, že to je v 21. století reálné?

Vy mi dáváte! Opravdu nevím, co se stane se světem, ale co vím, je, že každý z nás by měl být připraven na velké změny. Dnes je stále ještě mnoho způsobů, jak se můžeme vyjadřovat, jak můžeme žít, které brzy už nebudou možné, či spíše zůstanou dostupné jen pro úzký okruh privilegovaných. Víte, bydlet v Americe a vyrůstat s ideou „amerického snu“, tedy že každý může mít jisté věci a každý si je zaslouží, a pak si uvědomit, že většina lidí na světě tohle mít nemůže, je přinejmenším zvláštní. Je divné vidět, jak spoustě lidí tohle nedochází – že nejsou vděční za to, co mají. I proto si myslím, že se toho ve světě hodně změní, protože vše bude ještě otevřenější a lidé už nebudou moci spoustu věcí ignorovat a donutí je to změnit jejich návyky.

V roce 2010 jste vyhráli přes 30 tisíc dolarů v soudním sporu s francouzskou politickou stranou Unie pro lidové hnutí (UMP) tehdejšího prezidenta Nicolase Sarkozyho, která bez vašeho svolení použila již zmíněnou písničku Kids ke dvěma propagandistickým videím. Byla to spíše otázka narovnání autorských práv, nebo toho, že nechcete mít nic společného s politikou, již Sarkozy a spol. zastávají?

Rozhodně nešlo o peníze. Prostě jen nechceme, aby naše hudba byla prvoplánově, bez jakéhokoli smyslu používána pro propagaci politických stran. Hudba má žít svým vlastním životem a je skvělé, jak ji internet umožňuje rozšiřovat. Úsměvné na celé téhle záležitosti ale bylo, že naši hudbu bez dotázání použila politická organizace, jež mimo jiné bojuje proti internetovému pirátství, což je přesně opačný postoj proti tomu našemu.

Po komerčně úspěšném debutu jste v roce 2010 vydali experimentální desku Congratulations. Slyšel jsem, že když jste se vydali do studia, neměli jste připraven vůbec žádný materiál a vlastně si z natáčení udělali bezvadný happening?

Nás moc neužije na to, abychom pořizovali demonahrávky. Baví nás skládat až přímo ve studiu. Umožňuje nám to dostat se do kreativního procesu a nebýt svázáni s tím, co si budou lidé o naší hudbě myslet. Raději přemýšlím nad tím, jakou muziku bych chtěl slyšet a co bych rád udělal se světem sám.

MGMT vystoupí na Colours 17. července na Česká spořitelna stage v 00:15 hodin