JXD: Moje půlhodina s Venuší
Byl jsem o šábesu, abych ho pořádně světil, za kulturou. A překvapilo mne, že nejmenší výstava, jakou jsem kdy v životě viděl, se pro mne stala výstavou snad nejsilnější za život.
Národní muzeum pod názvem Unikáty zemských muzeí zbudovalo v přízemí nové budovy zrcadlovou stavbu, ve které je celá výstava - pouhé tři vitriny. Věstonická venuše, hlava Kelta ze Mšeckých Žehrovic i meteority z Opavy-Kylešovic. Ke své hanbě musím přiznat, že jsem v dospělosti Venuši Věstonickou nikdy neviděl. Jednou v dětství - ale to už je fakt dávno. Tak jsem se vydal prohlédnout si jí padesátiletýma očima, abych si ten prožitek po desetiletích zopakoval.
Špalírem stráží jsem došel do prostoru s vitrinami, a - stále sledován sekuriťákem, který stál přímo v místnůstce s vitrinami - jsem Ji uviděl. Stál jsem před ní patnáct minut a snažil se Ji vidět, jak jí viděl pavlovienský lovec mamutů. Venuše je stará devětadvacet tisíc let, její tvůrce žil před posledním vrcholem doby ledové, ve spodním gravettienu - kulturní etapě lidstva, které se podle proslulého naleziště Pavlov i ve světě říká Pavlovien.
Prohlédl jsem si hlavu Kelta, i hrst meteoritů, které před osmnácti tisíci lety spadly to tábora maglenienských lovců. Zajímalo by mne, co si o tom pádu tenkrát mysleli a jak ho vysvětlovali. Stejně tak by mne zajímalo, zda ten Kelt zobrazený sochou opravdu měl asijské rysy, anebo jestli působí šikmooce jen mimochodem. Krásné exponáty, v podstatě to nejlepší, co kdy česká a moravská archeologie vykopala. Dobrý. Ale Venuše je přece jen o třídu výš.
Vrátil jsem se k ní - vitrina je prosklená ze všech stran, takže jsem Ji prohlédl ze všech stran - a strávil s ní dalších patnáct minut. A dojatě ironicky vzpomínal na všechny ty Rodeny či Zoubky. Možná je to můj dojem - ale skutečně mám pocit, že tak silnou zkratku a symbol mateřství a plodnosti, jakým Venuše je, už nikdy potom žádný umělec nezvládl. Včetně těch moderních a postmoderních. Na rozdíl od návštěv děl moderních sochařů těch třicet minut, co jsem strávil s Venuší, totiž nezapomenu do smrti.
Více o výstavě najdete zde.
