Vraždící zvířátka a Britka se smyslem pro humor
Caitlin Moranová napovídá recenzentům svých sloupků, fejetonů a komentovaných rozhovorů shrnutých v Morantologii: „Píšu z pohledu béčkového Dickense nebo Orwella s kozama.“ A to nekecá. Komiks My3 zato vypráví o třech zvířecích kyborzích, kteří se ve sci-fi kulisách brodí krví diktátorů – a snaží se dostat domů.
Kdo myslíte, že byl loni na Twitteru nejvlivnějším britským novinářem? No jasně, Caitlin Moranová, sloupkařka The Times, popkulturní kritička, feministka, a, s prominutím, děsná držka – a to myslím v tom nejlepším slova smyslu. Když předloni vydalo nakladatelství Host její knihu Jak být ženou, bylo všem jasné, že takhle vtipné české novinářky (ani čeští novináři) nikdy nebudou. V Morantologii se Moranová naváží do čtenářů („kofeinové nápoje dělají z lidí prasata“) i do hvězd popkultury, s nimiž jako žurnalistka britských Timesů dělala rozhovor – Keitha Richardse z Rolling Stones se ptá, jestli nosí paruku, a Paula McCartneyho zas, jestli by šel na plastiku, kdyby si při nějaké hrozivé bouračce pomačkal obličej. Zbožňuje seriály Sherlock a Pán času a pohrdá Panstvím Downton, což je mi sympatické. V jejích výborně napsaných textech je spousta vtipů, střípků „popkulturní moudrosti“ i nostalgie; podrobnosti z autorčina života (chudé dětství, tlusté dospívání, manželství se známým hudebním kritikem Petem Paphidesem) jsou nakonec stejně zajímavé jako její výlet do berlínského swingers clubu po boku Lady Gaga.
Scenárista Grant Morrison patří již dlouhá léta k elitě světového komiksu. Jeho díla se vyznačují snahou hledat nové stezky, experimentovat a vůbec přicházet na to, co komiks ještě unese. Občas sice zajde tak daleko, že jsou jeho práce nečitelné… ale to rozhodně není případ komiksu My3 (v překladu Darka Šmída vydal BB/Art). Námět vypadá na první pohled banálně. Na vojenské základně stvořili tři zvířecí kyborgy. Pes, kočka a králík v robotických skeletech mají být vojáky nové generace a spokojeně vraždí diktátory až do okamžiku, kdy přijde z vyšších míst befel k ukončení experimentu. Pokus je evidentně zrůdný, zvířata je nutné zlikvidovat, a hlavně aby se o ničem nedozvěděla veřejnost...
V tomto okamžiku je zapotřebí vysvětlit grafické řešení celého My3. Morrison vzpomíná, že se v době vzniku komiksu dočetl o faktu, že malá zvířata prožívají čas pomaleji než my. To mu umožňuje pracovat zcela jinak s komiksovou sekvencí. Kočka vnímá dění daleko detailněji a rychleji než člověk, tudíž Frank Quitely kreslí podrobné rozfázované záběry složené z mnoha okének. Celkový dojem je pak ohromující a vizuál je nejsilnější stránkou celého komiksu. Robotická zvířata toho totiž zase tolik nenamluví, ale o to silnější jsou jejich výpovědi, v nichž řeší ty nejzákladnější potřeby a nadřazenou touhu „jít dom“.
Ze základny jim pomůže utéct jejich cvičitelka, která si ke svým svěřencům vytvořila blízký vztah. Aby ne, když Quitely na každém panelu předestírá čtenářům zvířecí tváře plné emocí (i to je důležitou součástí vyprávění). Následuje vizuálně fascinující scéna útěku zachycená bezpečnostními kamerami. Šestistránková sekvence beze slov složená z bezcitných očí průmyslových kamer zakončená emotivní dvoustranou úspěšného průlomu zůstane v paměti dlouho po dočtení komiksu.
Další děj se odehrává podle předvídatelného scénáře a pamětníci u něj se slzou v oku zavzpomínají na film Číslo 5 žije, v němž se armáda snaží zlikvidovat příliš lidského robota. My3 ale není komedie, jde o mrazivé vyprávění, z nějž opět více než bolestivě vyvstává otázka, kdo je ve skutečnosti zvíře a co je vlastně ona lidskost, jíž tak rádi argumentujeme. Komiks My3 nedává jasnou odpověď. Vzhledem ke kaleidoskopičnosti celého příběhu a naprostému zmatení v pojmech robot – zvíře – člověk zbude na konci více otázek než odpovědí. Jedno je ale jisté. My3 jsou možná tím nejlepším, co Grant Morrison napsal. Jde o jeden z nejzdařilejších komiksů, které u nás letos vyšly a na které jen tak nezapomenete.
