Mardošův deník: Tata Bojs v Koreji aneb Wolfgang v zemi Gangman Style
Kapela Tata Bojs se i díky dlouhodobé spolupráci s americko- korejským Ahn Triem vydala na turné do Jižní Koreje. Jeho součástí bylo i desetiminutové vystoupení na závěrečném ceremoniálu Busan festivalu, tedy největšího filmového festivalu v Asii. A jelikož Reflex měl svého „reportéra“ přímo v kapele (je jím baskytarista Mardoša), přinášíme jeho deníkový záznam právě z posledního dne festivalu (včetně videa z koncertu TB). Mardošův deník z celého turné si můžete přečíst v aktuálním čísle tištěného Reflexu.
11.10. Dnes celý den trávíme ve festivalovém komplexu. Kvůli pár minutám, které v závěru závěrečného ceremoniálu festivalu odehrajeme. Pořád fouká, na dnešek hlásili menší tajfun. Ale večer už to vypadá, že se vichr zklidnil. Hodinu před zahájením je hlediště skoro zaplněné. Na tři tisíce diváků. Místní celebrity, filmoví fanoušci, smetánka. Uvidíme, jak se smetánce bude líbit naše smetana (album, které Tata Bojs nahráli společně s Ahn Triem v roce 2008; pozn. red.). Slyšíme děkovnou řeč, spíše tedy děkovný pláč, korejské herečky, jež dostala hlavní cenu. Emocemi a velkými gesty se tu nešetří. Jdeme na scénu. Z warholovských patnácti minut nám ještě pět ukrojili, ale vzhledem k tomu, jak významná akce to je (BIFF je největší filmový festival v celé Asii!), považuji za ohromný úspěch každou domluvenou minutu. Kromě Petry Hovorkové a Českého centra za to patří náš dík také Tomáši Práškovi, který na festivalu nasadil spoustu svých pák. Publikum bylo i přes naškrobenost celé akce velice vstřícné, opět neváhalo tleskat do rytmu. Největší aplaus sklízí Jura, když se na scéně zjevuje coby Wolfgang Amadeus Mozart. Jeho Busaňané mu sice možná nerozumí, ale jsou nadšení. Wolfganga se stylofonem přeci jen tak často nevidí.
Na večeři jdeme do italské restaurace u hotelu. Tu sice vlastní a vaří v ní Korejec, ale bylo to jedno z nejlepších italských jídel, jaké jsem kdy měl.
Pesaci
Attention
Lasicky
Mozart
