Čičiny a skopičiny Bondyho s Eliotem
Thomas Stearns Eliot se tentokrát Čechům představuje nikoli jako důstojný literát a držitel Nobelovy ceny, ale jako lehce praštěný milovník koček, od Myšilofela přes Tlustofra Kňoura po Rumpelízu a proroka Kočiáše. A Egon Bondy se vrací, prozatím na tisícovce stran: „Internacionála všech dělnických a pokrokových stran/ rozezvučí celý flašinet svých hran/ za umírající zas buržoazní třídu/ jež v mojí podobě tak nestvůrně se odcizila lidu…“
Vtipná knížečka pro milovníky čičin a nadšence do skopičin. Nobelovou cenou poctěný básník, dramatik, esejista a kritik (literární i sociální; mimochodem, v tomto měsíci uplynulo padesát let od jeho úmrtí) T. S. Eliot, autor Pustiny nebo Popeleční středy, napsal ve třicátých letech patnáct opravdu roztomilých básniček představujících jakousi typologii koček, po stránce fyziognomické i psychologické. Zní vám to bláznivě? A jak zní potom tohle? „Meky Míca, zvaný Černá pracka,/ je zvláštní kočičák./ Na něj je spravedlnost krátká, všem poldům vytře zrak./ Honí ho celý Scotland Yard,/ ba i mnozí jiní tajní,/ ale když konečně sklapne past,/ Meky Míca v ní není.“ Mimochodem, Eliotem představený kočičinec se stal zásadním inspiračním zdrojem populárního muzikálu Cats od Andrewa Lloyda Webera. S ilustracemi Nicolase Bentleyho a v krásném překladu docenta Jiřího Joska vydal roztomilou Praktickou příručku o kočkách před Vánoci Albatros, v češtině jako celek poprvé.
„VŠECHNO CO JE FAŠISTICKÉ/ je mi velmi sympatické/ to je moje cesta jasná/ ani špatná ani spásná.“ Ale i: „HOŘOVICE HOŘOVICE/ vy se mi líbíte velice/ pečou se tam vdolky/ jsou tam hezký holky/ z traktorový stanice.“ Už je to tak: více než tisícistránkovým svazkem zahájilo nakladatelství Argo vydání tří dílů Básnických spisů jedné z nejznámějších osobností českého undergroundu, filozofa, esejisty, básníka a prozaika Egona Bondyho. Editorem je znalec undergroundu i Bondyho díla, literární historik Martin Machovec (který je poněkud osobnější a terminologicky rezevlátější, než by čtenář vyžadující střízlivý, vědecký přístup čekal – třeba když se v Ediční zprávě vymezuje proti platné kodifikaci v tom smyslu, že „samozřejmě nerespektujeme dnešní idiotický úzus, jenž káže psát velká písmena na počátku všech slov víceslovných pojmenování“; jako by se podle Pravidel českého pravopisu skutečně muselo psát U Dvou Slunců, což tak pochopitelně není). K devítisvazkovému Bondyho dílu, jež v prvních třech rocích 90. let vydávala Pražská imaginace (a jež rovněž uspořádal Martin Machovec), tak přibudou další tři knihy s veškerými Bondyho známými básnickými texty (ale třeba i krátkými prózkami, „Legendami“), tedy nejen těmi, které sám pro vydání vybral.
