O zvířatech a lidech: proč je nejíst a jak jsou moudrá
Zajímá-li vás životospráva, chcete-li si zase jednou přečíst výtečně napsanou (ačkoli vzhledem k tematice dosti těžko stravitelnou) literaturu faktu a potřebujete-li poslední dokopnutí k životu bez masa, ponořte se do českého překladu vegetariánského evangelia Jonathana Safrana Foera. Školákům pak pořiďte nejnovější vydání Ezopových bajek – převyprávěl je Jiří Žáček a ilustroval jubilující Adolf Born.
Šest let po vydání originálu vychází i v češtině, s vydatnou pomocí uvědomělého lidu na crowdfundingovém portále Hithit, kniha ceněného amerického romanopisce Jonathana Safrana Foera Jíst zvířata (po románech Naprosto osvětleno a Příšerně nahlas a k nevíře blízko je to jeho třetí kniha v češtině, vydalo ji nakladatelství Dokořán). Pokud nemáte v úmyslu přestat jíst maso, nakládejte s ní opatrně. Po dočtení možná s trpkostí vzpomenete na středoškolské vegetariánské záchvaty (které ostatně zažíval – a opět se k bůčku a stehýnkům vracel – i sám autor knihy) a masitý obsah ledničky i mrazáku rozdáte přátelům, neboť „z každých deseti tuňáků, žraloků a dalších velkých dravých ryb, které se nacházely v oceánech před 50 až 100 lety, zůstala pouze jedna“ a vy chcete skončit s „tím úmyslným přehlížením faktů, které podle mě konzumace masa nesporně vyžaduje“.
Publikace obsahuje mimo jiné strašlivý heslář s položkami jako „krutost“, „zoufalství“, „environmentalismus“, „velkochov“ či „rodinná farma“ a „potrava a světlo“ (excerpt ze slovníčku pojmů v angličtině vizte ZDE. Člověk se z ní dozví, jak se v jedněch (samozřejmě ne jen jedněch) amerických jatkách a u jednoho (ovšemže ne jen jednoho) dodavatele kuřat do KFC chovají ke zvířatům. Jsou to popisy tak hrůzné, že je nedokážu citovat. Foer si dal práci s dokumentací a sekundární literaturou, jak dokazuje třicetistránkový poznámkový aparát, a jakožto populární prozaik píše stylem čtivým a podmanivým. Průmyslové velkochovy a horory potravinářské výroby budete mít díky reportážním pasážím jako na talíři.
Koncentrovaná moudrost zvířecích bajek, které už byly od svého vzniku (snad někdy v šestém století před Kristem) tolikrát převyprávěné verši i prózou, je fantastická. V nové knížce Ezopovy bajky jich najdeme padesát včetně těch nejznámějších – O lišce a hroznech (aneb Jak obelhat sám sebe), O vráně, lišce a sýru (aneb Kdo je chytřejší), O vlku a jeřábovi (aneb Čemu se říká nevděk). Kratinké, skvěle vypointované, poutavě podané básníkem a autorem mnoha dětských knížek Jiřím Žáčkem, který se jako obvykle spojil s Adolfem Bornem (rozhovor s Bornem k jeho 85. narozeninám mimochodem vyšel v minulém Reflexu č. 24/2015 pod názvem Život je legrace). Nakladatelství Slovart dílu těch dvou opět věnovalo skvělou péči, velké ilustrace snad na každé stránce knihy díky kvalitnímu papíru krásně vyniknou. Radost pohledět, radost číst.
