Úloha mobilu v kině aneb Hoďte na něj deku!
Víte, jak ve Varech poznáte, že film připadá divákům zdlouhavý? V kině začne svítat. Místo hvězd na plátně začnou v jednotlivých řadách svítit hvězdičky mobilů, jež okamžitě zničí temnotu nutnou pro dostatečný požitek z projekce.
Diváci uvěznění ve svých řadách nenápadně kontrolují čas, po který se ještě hrdinka bude nořit do svého dětství prostřednictvím malé holčičky, což však — jak vyjde později najevo při tiskové konferenci – není ona za mlada, jak jsme si mysleli, ale její mrtvá sestra. Zkrátka, když je divák uveden ve zmatek, zkontroluje hodiny, počasí, podívá se na zprávy, kde zjistí, že se kromě blížícího se konce světa nic zvláštního neděje, a vrátí se k mrtvé sestře. Prostě to nějak doklepe do závěrečných titulků.
Co je blbé, že s nastupující generací mobilů, jež mají displej jak vrata od garáže, svítá v biografu čím dál častěji a dřív. A bohužel nejenom u filmů, u nichž by mi to nebylo líto. Nechápu, proč si moje sousedka během drásavého střetu mezi dívkou a bulimií prohlíží akční nabídku svetrů v Marks And Spencer. Jak se s každým dalším hadříkem načte stránka, zašajní jako blázen a já přicházím o atmosféru hladu, kterou režisér pracně budoval s herci, ve střižně a pak i s hudebním skladatelem.
Jenomže já teď dostal nápad! Ve velkém kině v Thermalu přicházívá před každým představením na jeviště starší muž a odstraní stínící stojan s mikrofonem, do něhož předtím mluvila filmová delegace. Pak se obřadně ukloní a za potlesku se vzdálí do zákulisí. Takže já poradím Barťákovi, jenž má podle všeho taky rád biják, aby napříště tohoto muže zaměstnal i během filmu. Muž bude během projekce potmě sledovat diváky, a jakmile spatří ohníček mobilního telefonu, přiskočí jako zkušený hasič, hodí přes diváka deku, čímž sál opět uvrhne do tmy, a navrch tomu holomkovi přidá pohlavek, aby to už příště nedělal.
Líbilo by se mi, kdyby se začalo říkat jako kdysi, že divák během filmu úplně zapomněl na čas.
