O temné duši amerického venkova
Dnes se podíváme na zoubek dvěma skvělým americkým románům, v nichž život začíná v šedesáti – respektive v okamžiku smrtelné diagnózy.
Americký scenárista, producent a prozaik Nic Pizzolatto nám ukázal už svými scénáři k oběma řadám Temného případu, jednoho z nejlépe hodnocených televizních seriálů všech dob, že umí pěkně zatřepat smrtelníkem. Ať už svým hrdinou, nebo divákem, nebo čtenářem. Jeho první (a snad ne poslední) publikovaný román, Galveston z roku 2010, vydal Knižní klub v českém překladu před necelým měsícem – svůj příběh v něm po jedenadvaceti letech vypráví Roy Cady, přesněji to, co zbylo z někdejšího vymahače dluhů a občasného nájemného vraha po útoku rakoviny, alkoholu, špatných ženských, dobře mířených ran a pěsti osudu. Jeden z nejlepších noirových románů, co jsem kdy četla, nás zavede hluboko do střev amerického Jihu, do tajemné a vlastně trochu zrůdné krajiny kolem louisianského jezera Charles, kde se svého času proháněli divocí detektivové Woody Harrelson a Matthew McConaughey (v první řadě Temného případu na HBO) a kde před třiceti lety trávil neradostné dětství i malý Nic Pizzolatto. Právě znalost terénu i žánrových vzorů, vzorně úsečný a cynický styl, hrdinové jako živí a napínavé mezihry v řadě nechutných zabijaček dělají z Galvestonu parádní čtení nejen na dovolenou. A ano, na tenhle román je vážně lepší vzít si dva tři dny volno – ctitel kvalitní krimi ho neodloží, dokud nedočte až do hořkého konce, do poslední kapky krve, do posledního muže.
Americká spisovatelka a feministka Anna Quindlenová (62) před dvěma lety vydala román, svůj dosud sedmý, o šedesátileté americké fotografce a ikoně feministického hnutí Rebece Winterové. Ta sice reálně neexistuje, ale je popsána velmi věrně – však má také s autorkou mnoho společného. Někdejší novinářka Quindlenová rovněž získala své ostruhy a zásluhy už před řádkou let (držitelkou Pulitzerovy ceny za komentář je od roku 1992) a stejně jako její literární hrdinka má nárok na bilancování. I když těžko říct, zda i pro ni je její parádní byt v srdci Manhattanu příliš drahý a zda i jí dospěl potomek a odcizil se muž. A jestli se i ona musí bát, „že bude žít věčně v chudobě a její kariéra se stane pouhou poznámkou pod čarou v nějaké disertační práci, kterou nikdo nikdy nebude číst“… Román Zátiší s kousky chleba právě vydal Ikar ve čtivém překladu Simony Kláry Kučerové. Je určen především ženským, které tuší, že skutečný život začíná kolem šedesátky a že na romanci pro křídlovku není jedna nikdy příliš stará.
