TEREZA SPÁČILOVÁ: Děkuji Leoši Marešovi
Nebýt rošamba kolem vysílání late night show Leoše Mareše, nezjistila bych, jaké zážitkové veletoče skýtá pondělní televizní večer. A nejspíš bych k jeho novince nebyla zdaleka tak shovívavá - po psovi lumbersexuálovi je totiž králem každý.
Původně měla Show Leoše Mareše běžet na TV Mňam. To je takový ten kanál, kde jste buď U někoho v kuchyni nebo U holek v kuchyni, ale nazývá se vznosně lifestylovým. Těsně před startem však proletěla médii zvěst, že se pořad přesouvá na Primu a Mňam si ponechává pouze právo repríz.
Včerejší tiskové zprávy Primy hovořily o “dnešním večeru a dnešních 00:05”, Mňam anoncovala “dopolední hodiny následujícího dne”. A aby se snad divák příliš nezorientoval, byla tu ještě verze poskytovatelů signálu, podle níž Mareš na pondělní Primě vůbec neexistoval a na Mňam měl mít nástup ve 21.15. Z čekání na nenáročnou dvacetiminutovku se tak stala nekonečná (a velmi náročná) přepínací bojovka vrcholící až v úterý po půlnoci.
Leoš Fallon Krampol
Budiž Marešovi ke cti, že on sám zachránil, co mohl. Nebýt daru sebeironie, o nějž ho kupodivu nepřipravily ani četné komerční kšefty, ani image “vystajlovaného” dandyho, celé by se to rozsypalo jako domeček z karet. Nefungovala scéna, haprovala kapela, kamera místy neuměla zaostřit a hlavně chyběl obsah, o nějž by se dalo opřít. ("Chápu, že nás vysílají po půlnoci.")
Formát hravě-komentativní show, zjevně inspirovaný americkým vzorem Jimmyho Fallona, totiž vyžaduje když ne přímo aktuání, tak alespoň nosné téma. A tím nebyl ani úzkostlivě univerzální dopis uprchlíkům (patrně oběť čachrů s termínem vysílání), ani tlachy o ženách zavánějící úrovní krampolovských zájezdních estrád. Snad se moderátorův tým pochlapí - ten kreativní mimochodem čítá neuvěřitelných deset lidí (Mareš: “Pro mojí show: 130 lidí dostalo práci. Proti: Na týden.”)
Rozptýlení zahrabaného Hrabala
Příslibem do budoucna je naopak Marešova schopnost vtipně a pohotově improvizovat. Tam, kde se neopíral o scénář a pochybné rubriky typu Hádej, kdo jsem (trestuhodná úlitba primáckému selfpromu, kterou i sám Mareš plnil se skřípěním zubů), měl jeho humor šťávu a komentáře úroveň.
První host, režisér Jiří Vejdělek, se navíc ukázal být dobře zvoleným sparingpartnerem - aranžované scénky skřípaly, ale se slovíčky ti dva žonglovali s nakažlivě bezprostřední rozkoší (a ani k tomu nepotřebovali pro Mareše nepochopitelně nepostradatelného Patrika Hezuckého). Na “rozptýlení zahrabaného Hrabala” by, pravda, jejich výkon nestačil, ale divák klimbající pod náporem dojmů z uplynulého dne rozhodně vděčně otevřel oko.
Když už jsme zmínili ty dojmy: jen chvíli před Marešem běžela na Primě i “vylepšená” verze jednoho z jejích vlajkových magazínů, bulvárního Top Star magazínu. “Emocemi nabitého”, jak neopomněla zdůraznit jeho nová moderátorka Eva Perkausová.
V rámci inovací uvedla hvězdy, jež si “otvíraly srdíčka”. Také módního revizora, jenž pochválil Ewu Farnou za ozdobu hlavy ve formě “toho, co nosil Ježíš na kříži” (zuřivě přitom čmáral elektronickou tužkou, až doposud vyhrazenou analýzám sportovních zápasů). Celebrity na večírku Top Staru se pak vážně zaobíraly tématem uprchlíků (anketní otázka: Vzali byste si domů utečence?)
A Agáta Hanychová rozjela pátrání po tazvané Dog Star - psovi, jenž absolvuje obligátní “před a po” ve zvířecím kadeřnickém salónu. Obětí pondělního večera byl knírač, z něhož vyrobili nefalšovaného lumbersexuála. Leoš Mareš promine, ale na něj neměl ani on.
