„Zaměstnanci pro mne byli roboti,“ bilancuje profesionální lídr Velek

Drsňák, který se ztratil

Během své nemilosrdné cesty za úspěchem přišel o to nejdůležitější – své blízké. Nezbývalo, než obrátit své priority a vnímání světa naruby. Odložil černobílé principy, začal nahlížet na své spolupracovníky jako na pestré lidské osobnosti a ne na pouhé stroje. Pak teprve poznal jádro skutečného úspěchu. Cesta jemného přístupu ve vedení týmu se mu stala osudovou.

Co je pro vás vlastně jemný a drsný přístup vedení/řízení lidí?

Drsný způsob je podle mě vnímání člověka jako pracovní síly s atributy robota. Nevnímá člověka jako živou bytost, ale jako výkonnou jednotku zařazenou mezi další výrobní faktory. Je pak jedno zda má v ruce lopatu nebo sedí na pohodlné kancelářské židli. Vnímání firmy jako souhrn robotů, jejichž výkon se dá přesně plánovat a zdokonalovat.

Jemný šéf vnímá člověka s jeho pocity, příběhy, potřebami, dalšími sociálními rolemi včetně spirituálního rozměru lidské bytosti. Firma je pak živý pulzující energetický systém, jeviště mnoha vztahů, vazeb, stavů, projevů.

Milka

Jak jste se stal drsným šéfem?

Drsného šéfa chápu spíše jako racionálního, umělého až vyumělkovaného než takového, který řve a je despotický a krutý.

Já se tím vyumělkovaným šéfem začal stávat už od základní školy. Školy prostě jen trénují toho přemítače, rozumbradu, spekulanta. Naprosto opomíjejí rozměr srdce. A když ani rodiče neví a neumí tyto jemné rozměry dítěti odhalit a kultivovat je a sami věří, že se jedničkou v životě stanete, když nosíte jedničky ze školy, pak se jako dítě prostě snažíte co nejvíc. Když potom vyjdete ze všech těch škol, myslíte si, že stačí myslet a svět vám bude ležet u nohou…

Co vás k drsnému přístupu vedlo?

Víra, že čím studenější, neosobnější, racionálnější, tedy drsnější přístup, tím lépe, tím bude větší šance na úspěch. A až přijde úspěch, bude i uznání. Vnitřně jsem cítil, že jdu proti sobě, ale jinak jsem nevěděl a neuměl. Vedla mě tedy nevědomost namíchaná s vlastní nízkou sebedůvěrou spojenou s nehezkými zážitky z dětství. Odpojil jsem se sám od sebe, vytlačil emoce a fungoval čistě racionálně. Myslel jsem, že když projevuji emoce, jsem slabý.

Váš nejsilnější – nejdrsnější šéfovský „rozkaz“?

Asi nejdrsnější bylo, když jsem zcela teoreticky (v tabulkách ovšem s drsnými praktickými dopady) seškrtával v desítkách a stovkách počty pracovních míst v tehdy největší továrně ve Slovinsku. To jsem působil jako konzultant u jedné poradenské firmy.

Milka

Jaké úspěchy/neúspěchy jste s drsným přístupem „slavil“?

Měl jsem perfektně vystavěný systém ukazatelů a propracované strategie rozvoje. Všechny cíle, dění, procesy, směřování a úsilí týmu jsem převedl do tabulek a grafů s pěknými barvami. Zdálo se, že lidé v mém týmu můj systém přijímali, a pokud ne, pak jsem si s nimi pohovořil, a pokud opět ne, pak jsem se s nimi loučil. Postupně jsem se ale lidsky vzdaloval sám sobě a ostatním, přestože jsem pracoval více a více. Přesto úspěchy přišly. Pro jednoho klíčového výrobce jsme se v naší malé zemi po několika letech úsilí stali celosvětově největšími distributory. Slavili jsme i jiné úspěchy. Vše tedy jakoby potvrzovalo správnost drsného přístupu řízení.

Kdy nastal přerod z drsňáka na jemňáka?

Po třináctiletém vztahu – rozvod. Po desetiletém působení v roli šéfa týmu – vyhoření. Po mnoha letech života náhlé rozpomenutí na bolestivé zážitky z dětství a dospívání – vynoření. Rozvod, vyhoření, vynoření – vše v jednom okamžiku. Rozpad persony, identity, osobnosti.

Milka

Proč si myslíte, že je jemnější přístup lepší a jaké nese ovoce?

Dává lidem uznání. Uznání, „jsi tady, vidím tě a vážím si tvé práce,“ chtějí a zdá se i potřebují snad všichni. Spolupracovníci vnímají, že jsou vnímaní. A ne jako výrobní síly s přehnanými cíli, ale jako lidské bytosti. Prosté a upřímné „Děkuji, že jsi“ má obrovskou sílu. A není nutné to říkat. Kolikrát stačí jen se zastavit, naslouchat a vnímat. Také trpělivé vysvětlování hlubšího smyslu toho, proč dělají to, co dělají, proč směřují tam, kam směřují, proč je nyní nutné dát prioritu tomuto, aby záhy lépe fungovalo tamto… To všechno jim dává dobrý pocit pochopení a budí chuť ke konání.

Rodí se člověk šéfem drsňákem/jemňákem, nebo je to všechno o zkušenostech?

Zkušenost ukazuje, že čím zdravější sebevědomí, tím více jemných principů ve vedení. Není to o tom, zda se tak člověk narodí, jako o tom, v jakém prostředí se narodí a jak je vychovávaný. Laskavá pozornost rodičů je dobrým předpokladem pro jemné způsoby vedení hned od počátku. Mindráky, stíny a újmy v dětství předurčují budoucího šéfa k nastavení tvrdých metod řízení, které zjemní, pokud i on sám se zjemní nějakou životní událostí. Nebo taky ne. Takový šéf může také přehrávat jemňáka, ovšem nebude časem důvěryhodný, protože nedokáže svou potlačovanou agresivitu dlouhodobě maskovat. Co je to vlastně drsný? Vzít, dobýt, zabrat, dosáhnout, přesvědčovat…  A co být jemný? Dát, nechat, sdílet, přijmout, naslouchat, navrhovat…

Milka

Lze jemný přístup naučit?

Ano. Jsem o tom přesvědčen. Čím více nevědomosti uvnitř a tedy čím více drsnosti venku, tím náročnější cesta přerodu. Ovšem upřímné úsilí, koncentrace a laskavý přístup sama k sobě jsou zárukou rozkvětu do jemnosti. Uvědomělá jemnost integruje drsnost. Drsnost neintegruje jemnost, protože drsnost má ze své podstaty prvky nevědomosti.

Jací byli vaši šéfové – drsňáci nebo jemňáci?

Od strohých drsňáků rozdělujících mou osobu do dvou sloupců +/- a vyjadřujících se v neurčitkách po velmi svobodomyslné šéfy umějící dát důvěru a poplácat po rameni.

Ovlivnil vás právě jejich přístup?

Ale ano. Také.

Co vás vedlo k účasti na projektu Milka #šéfezjemni?

Protože mi přijde smysluplné nabídnout lidem / firmám znalosti, které jsem nabyl, a lidé / firmy nemusí tak dramaticky procházet tím, čím jsem prošel. Ke své velikosti a integritě mohou jít zkratkou, přímo, nikoli bolestně se ztrátami. Projekt Milky #šéfezjemni se tematicky překrývá s tím, co chci dále rozvíjet.