ČT na LSD, LSD na ČT: Československo halucinující
V úterý večer na ČT2 konečně běžel dokumentární snímek Pavla Křemena s názvem LSD made in ČSSR. Dlouho se schvaloval, dlouho se vyráběl a dlouho čekal, už hotový, na svou premiéru. A dobře to s tím dokumentem o jednom socialistickém halucinogenním projektu dopadlo.
Svůj snímek představil režisér Křemen už v květnovém rozhovoru pro Reflex č. 19/2015 v souvislosti s objevným článkem kanadského výzkumníka Rosse Crockforda o LSD v bývalém Československu.
„Všechny věci měly úplně jiný dimenze. Takový magický,“ vzpomíná v Křemenově dokumentu na svůj socialistický trip mim Boris Hybner. A LSD bral zcela legálně a ještě v domnění, že tak pomáhá vědeckému pokroku! V pozdních 60. a raných 70. letech totiž bylo komunistické Československo jedinou zemí světa, kde se tato droga legálně vyráběla. Čeští lékaři dohlíželi na experimenty a terapie využívající LSD – účastnili se jich umělci, vědci, studenti i vojáci československé socialistické armády. Ty všechny ve svém filmu Pavel Křemen angažuje. Úžasné je, že dokázal po letech přivést dohromady a natočit čtyři významné doktory, kteří výzkum LSD vedli – amerického emigranta a veřejně známého agenta StB Stanislava Grofa (mj. otce holotropního dýchání), psychiatry Miloše Vojtěchovského a Oldřicha Vinaře a psychologa Jana Srnce, kteří (marně) doufali, že v LSD objeví lék na mnohé duševní nemoci.
Z herců pak na řízené halucinogenní dýchánky kromě skvělého Borise Hybnera vzpomíná také Petr Oliva, který si spolu s celým štábem filmařů vzal LSD při natáčení dokumentárního snímku Hledá se toxin X (1962). Zajímavé, i když bohužel nepodložené svědectví podává socioložka Jiřina Šiklová, když vypráví o tom, jak se na chatě filozofa Jiřího Hermacha intoxikoval LSD i mladý prognostik Miloš Zeman (prezidentův mluvčí Jiří Ovčáček ovšem tuto informaci pro Reflex popřel a na nespolehlivost paměti Jiřiny Šiklové v jiné věci poukázali ve svých obsáhlých dementi i Petr Uhl a Petr Pithart v Respektu č. 29/2015). Za výtvarné umělce hovořil Jiří Anderle a surrealista Ivo Medek, za ty, kteří prožili „špatný trip“, japanolog Martin Vačkář.
Působí to, takhle napsané, jako slušná skrumáž mluvících hlav, ale díky dobovým fotografiím, pacienty nakresleným obrázkům z terapeutických sezení a úryvkům ze socialistických dokumentů a krátkých filmů o LSD se divák ani na chvilku nenudí. Pomáhá i skvělá práce s animacemi a dobře zvolenou hudbou. Malinko mi chyběly detaily z výroby v továrně Galena v Opavě-Komárově a možná pár dalších jmen známých pacientů, byť se je Pavlu Křemenovi nepodařilo dostat před kameru (odmítli mu např. pánové Gott, Švankmajer nebo Pithart). Uvítala bych také přesnější informace o LSD sezeních – průběh, místa realizace, časové ohraničení atd. – nebo názvy a vročení u ukázek ze starých dokumentů. Jenže do hodiny člověk nenacpe všechno a režisér a jeho tým na omezeném prostoru dokázali mnoho. Přesvědčte se na webu ČT nebo ve čtvrtek v repríze na ČT2.
