Zpěvačka Marianne Faithfull: Nezaměnitelný chraplavý hlas, Rolling Stones a heroin
Zpěvačka Mariannee Faithfull (68) má ve svém životopise „ikony ze šedesátek“ několik otázek, na něž se novinář jednoduše musí zeptat. Jeden příklad za všechny: byl lepší milenec Mick Jagger, se kterým žila čtyři roky, nebo Keith Richards, který ji naučil brát heroin? Rozhovor s ní najdete v novém tištěném Reflexu.
Dcera britského důstojníka a rakouské baronky, vychovávaná v římskokatolické škole, nebyla na soužití s Rolling Stones ve svých osmnácti letech tak úplně připravená. Netušila, co bude život zpěvačky na celosvětovém výsluní obnášet. Matka ji vehementně žádala, aby studovala literaturu nebo divadlo, ze všeho ale sešlo, když pro ni Mick Jagger a Keith Richards napsali jednoduchý popový hit, který se dobře pamatoval – As Tears Go By. Následující čtyři roky však strávila hlavně cestováním po koncertech Rolling Stones s Jaggerem; slibná kariéra pak kvůli heroinu vzala za své tak rychle, že je dnes s podivem, že to zpěvačka vůbec přežila a neskončila jako Amy Winehouse.
Pracovní návrat se temné rokenrolové hvězdě poprvé podařil v roce 1979 s globálně úspěšným albem Broken English. Drogová závislost ji ale každopádně provázela až do poloviny osmdesátých let. Deska, kterou s ní v roce 1987 připravili mimo jiné Tom Waits a Bob Dylan, Strange Weather, pak vlastně předurčuje její dnešní styl: písně zpívané romantickým, dekadentně prokouřeným altem. Písně o rozchodu, potratu a osamělém životě.
S nástupem deváté dekády se Marianne Faithfull začala znovu objevovat ve společnosti Davida Bowieho, Toma Waitse, Rogera Waterse či kapel Metallica a The Chieftains. Dnes je jednou z nejosobitějších zpěvaček na světové hudební scéně a určitě není náhoda, že se se svým francouzským manželem a zároveň manažerem usadila v jedné z nejbohatších čtvrtí Paříže. Její doménou se totiž stal šanson, zpívané básně, i když ne francouzsky dramatické, ale anglosasky drsné, pouliční, barové, mrazivé a – nesmírně smutné. Už několik let nahrává pro prestižní francouzský label Naïve a šansony jí píší i o dvě generace mladší hudebníci, za všechny anglická rocková zpěvačka a kytaristka PJ Harvey.
Je ale nutné připomenout i její filmové role, i když se prý herečkou moc necítí. Hrála třeba Marii Terezii ve snímku Marie Antoinetta režisérky Sofie Coppoly nebo u Jima Jarmusche v jeho Zlomených květinách. Nejzásadnější je ale titulní role v silném snímku Irina Palm (2007) o ženě, která se, aby pomohla vnukovi, nechá zaměstnat v nočním klubu londýnského Soho jako luxusní prostitutka – i když je jí přes šedesát. Film byl nominován na Zlatého medvěda, hlavní cenu Berlinale.
