Po stopách Styronovy deprese i malostranských humoresek
Konečně znovu vyšla zásadní autobiografická kniha o depresi z pera Williama Styrona, držitele Pulitzerovy ceny a jednoho z nejvýznamnějších prozaiků uplynulého století. A náš redakční kolega Dan Hrubý, milovník a znalec staré Prahy, se vydal na špacír Malou Stranou a přináší příběhy lidí, domů a bytů.
Autor Sophiiny volby, Doznání Nata Turnera nebo Dlouhého pochoduWilliam Styron ke stáru trpěl těžkou depresí. Svoje zkušenosti s tehdy poměrně neprobádanou – a rozhodně často chybně diagnostikovanou a, také v jeho případě, špatně léčenou – nemocí zpracoval do útlé, ale zároveň nesmírně silné knížky Viditelná temnota. Její podtitul, Paměti šílenství, naznačuje, že jde o dílo autobiografické – Styron tu bez skrupulí a eufemismů popisuje své zkušenosti s touto chorobou, svou medikaci, následnou hospitalizaci a konečně vysvobození: „Nemocnice byla zastávkou na cestě, očistcem. Při přijetí byl můj depresivní stav tak špatný, že podle názoru některých lékařů jsem byla zralý na léčbu elektrickými šoky.“ Prostřednictvím výtečného stylu zprostředkuje někdejší alkoholik a následný pacient se smrtící depresí boj svůj i svých přátel a kolegů spisovatelů, namátkou Alberta Camuse, Romaina Garyho, Randalla Jarrella, Abbieho Hoffmana a dalších. Knížku nápomocnou lidem nemocným depresí i jejich blízkým, kteří díky Styronovým vzpomínkám na nejkrušnější měsíce jeho života pochopí vzájemnou souvislost mezi depresí, dědičností, hypochondrií, melancholií a zneužíváním návykových látek, právě vydalo nakladatelství Portál. V překladu Jarmily Emmerové, opět po třinácti letech a nově s doslovem Cyrila Höschla.
Vzpomínáte na loňský speciál Reflexu Procházky starou Prahou? Líbil se vám moc – zmizel tehdy z pultů jak golem z půdy synagogy. Připravil ho náš redaktor Dan Hrubý, který už léta špacíruje po centru metropole a ptá se domů, bytů i lidí, živých i mrtvých, jak to tehdy všechno vlastně bylo. Teď vydal o pražských pamětihodnostech a lidských osudech další svědectví. První kniha z volného cyklu Pražské příběhy (vyd. Pejdlova Rosička) se jmenuje Na cestě Malou Stranou a na více než čtyřech stech stránek se mazlí s vzácnými osobnostmi i obyčejnými životy Pražanů dnešních i včerejších, hýčká střepiny historie a trousí anekdoty a narážky pro znalce, obsáhlé citace a fůry fotek. Po číslech popisných skáče ze století do století. Člověk by neřekl, kolik dramat se může odehrát za jedinými dveřmi – vezměme si třeba takzvanou Werichovu vilu, v níž se užíral básník Vladimír Holan a ožíral (o patro výš) jím opovrhovaný Jan Werich, kde ještě před ním šílel modrý abbé Josef Dobrovský a kde vartovali estébáci… Tuhle knihu byste měli číst, ať už berete historii vážně, nebo se chcete pobavit drobnými pikanteriemi dob minulých – čeká na vás osudová žena a věčná nevěsta starého mládence Jana Nerudy, tragédie pražských židů, vysvětlení vzájemné nevraživosti F. X. Šaldy a Jiřího Karáska ze Lvovic, morfiové tajemství rodiny bratří Čapků a osudy „pátečníků“, sebevraždy milenek politiků i undergroundových básníků a další stovky příběhů jak od Šeherezády. Jenže pravdivých.
(Část textu vyšla v tištěném Reflexu č. 43)
