S paragány nejsou žerty. Ani s psychopaty
S neustálými krizemi ve světě přišla ke slovu i nejelitnější součást Armády České republiky – 601. skupina speciálních sil, která působila v rozbouřeném a válkou rozvráceném Afghánistánu. Kdo se chce dozvědět podrobnosti o jejích předchůdcích, neměl by nechat bez povšimnutí knihu Davida Jiráska VÝSADKOVÉ VOJSKO V LETECH 1947–1969. A konečně vyšla v češtině zásadní publikace o psychopatech mezi námi.
Že jsou výsadkáři neboli paragáni chloubou každé armády, určitě není prozrazením vojenského tajemství. V dnešní době, kdy naši civilizaci neohrožují masy obrněné techniky valící se přes rozsáhlá území, ale mnohem zákeřnější islámští teroristé, nabývají skvěle vycvičení, vyzbrojení, fyzicky zdatní a odhodlaní profesionálové, schopní operovat kdekoli, ceny zlata. Publikace Davida Jiráska Výsadkové vojsko v letech 1947–1969 s nadtitulem Historie českých speciálních sil (vyd. Mladá fronta) mapuje vývoj našeho výsadkového vojska od jeho počátků přes redukci v roce 1955, kdy vznikla Varšavská smlouva, až po velmi cenné deníkové záznamy 22. výsadkové brigády z krizových dnů srpna 1968 a následující normalizaci. Kniha je velmi kvalitně graficky zpracována, doprovázejí ji četné, mnohdy unikátní fotografie a přehledné tabulky, z nichž se čtenář například dozví, že elitní 22. brigáda k 30. červenci 1965 disponovala 1246 osobami místo 1224 plánovaných. V tomto roce sice ještě nemusela zasahovat proti mezinárodnímu terorismu, ale zato odvedla neocenitelnou práci při katastrofálních záplavách na Slovensku, sužovaném rozvodněným Dunajem. Kdo se zajímá o naši moderní vojenskou historii, určitě po přečtení tohoto svazku svůj obzor výrazně rozšíří. A to tím spíše, že titulů pojednávajících o československé (a české) armádě po druhé světové válce je zatím stále jako šafránu.
Kanadský doyen psychiatrie a psychologie, Robert D. Hare, už je českým odborným i laickým zájemcům o psychopatologii dobře znám. Překlad jeho publikace o psychopatech, kteří z nejvyšších míst řídí náš život, Reflex ocenil zde a psal o něm i tady. Tentokrát se k nám zásluhou rodinného nakladatelského Domu Harfa a překladatele Martina Gusta dostává Hareova šestnáct let stará a snad nejznámější publikace Bez svědomí s výstižným podtitulem Znepokojivý svět psychopatů mezi námi. Objasňuje například okolnosti používání nástroje PCL, Psychopathy Checklistu, díky němuž lze psychopatii diagnostikovat. Laik to ale nezvládne – vezměte si, kolik klíčových projevů a typických rysů psychopatie (výmluvnost a povrchnost, sebestřednost a velikášství, absence výčitek a pocitu viny, mělké emoce atd.) sedí na vrcholné politiky i na vaše šéfy. Psychopati jsou podle Harea odpovědní za více než 50 % všech závažných trestných činů, ve společnosti jich je zhruba jedno procento a jejich léčba je skoro nemožná, pokud je nedostaneme do vězení, psychiatrické péče nebo zařízení pro delikventy. I pak je ovšem terapie dost obtížná, protože tradiční formy psychoterapie na psychopaty nezabírají… Po přečtení Hareovy knihy alespoň zjistíme, co si počít, až na psychopata v životě narazíme, až si ho vezmeme nebo až se nám nedejbože narodí.
