RIP, Lemmy. Takhle jsi asi svou pecku neslyšel: Ace of Spades jako ska, country či od robotů
„You know I'm born to lose, and gambling's for fools, but that's the way I like it baby, I don't wanna live for ever,“ zpíval Lemmy Kilmister ve své nejslavnější pecce, Ace of Spades. Před pár týdny oslavil 70, ale 28. prosince ho skolila rakovina. Jako připomínku přinášíme deset verzí, jak je asi Lemmy neznal a jak si je vzali do parády ve Finsku, Francii, Španělsku či Česku.
Motörhead jsou sice považováni za rané průkopníky heavy metalu, ale Lemmy takovou nálepku moc nebral. „We are Motörhead. We play rock’n’roll,“ začínal koncerty, a moc už toho pak nenamluvil, na rozdíl od většiny frontmanů. A jak by tedy zněl Motörhead jako opravdový metal? Zkuste třeba španělskou kapelu Avulsed.
Francouzská skupina Skarface hraje, jak jinak, ska, ale objevuje se i na metalových akcích. Na vizovickém Masters of Rock se s Motörhead minuli o dva roky.
Ještě parádnější žánrový veletoč vyrobila blues-funk-rocková formace Red Beans & Pepper Sauce ze zapadlé vesničky na jihu Francie. Navíc si dali záležet i s klipem, v němž vystupuje několik verzí Lemmyho, včetně Lemmy del Nira, Lemmy Hendrixe a Lemmy zrzky nahoře bez.
Metalové kapely, když nevědí, co by, angažují symfonický orchestr a nechají si svůj zvuk trochu dobarvit. Ale že Motörhead metal nehráli, orchestr nepotřebovali. Kutil Andy Rehfeldt jim ho opatřil alespoň virtuálně, ve své adaptaci à la soundtrack pro videohru; výsledek je zajímavější než většina skutečných metalových koncertů se symfoňákem.
Naopak dvě naprosto vidlácké verze pocházejí z Finska. Ville Kiviniemi alias the Mattoid si ve svém stodolovém podání vystačí jenom s trampskou kytarou a sborem z dobytka, na který ani není moc spoleh.
A za patnáct, možná dvacet vteřin zhlédnutí stojí i sauna verze od Porkka Playboys. Samozřejmě úplně nahatých.
Podobně nenáročná, leč pěkná je i předělávka do blues – ovšem v podání samotných Motörhead, kteří tomuto žánru často vzdávali hold. Lemmyho chraplák se k němu bezvadně hodí a foukačku by asi normálně neuplatnil.
Divočejší verzi má v repertoáru pražská kapela Moonshine Howlers, kteří se zabývají špinavým garážovým country či hellbilly. Ať žije banjo a housle.
Úplně sám, a z nějakého důvodu i beze slov, si vystačí Sam Westphalen, který svou kytaru dokáže používat jako tři různé nástroje. Naráz.
Velmi exkluzivní coververzí je podání od berlínské skupiny Compressorhead. Jak název napovídá, částečně se Lemmyho kapelou inspirovala. Takových jsou mraky, jenže Compressorhead jsou roboti. Opravdický roboti z drátů a železa (částečně recyklovaného), kteří hrají na úplně obyčejné lidské nástroje. I když je ovládají tak trochu po svém – bubeník Stickboy má čtyři ruce a ještě poskoka (Stickboy junior), co šlape hi-hatku, kytarista Fingers rovnou 78 prstů. Každopádně dávají nový rozměr rčení „rytmus šlape jako hodinky“. Chybí jen zpěvák – na něj se na podzim vybíraly peníze na Kickstarteru, ale sbírka neuspěla.
A nakonec jedno video, na které se sice nedá koukat, ale aspoň přinese něco optimismu… Ace of Spades si na vlastní svatbě zahráli ženich s nevěstou.
