Pocty „hvězdnému muži“: Bowieho hit Starman od Duran Duran, Leningrad Cowboys a deseti tisíc maniaků
Jedním z prvních veleúspěchů Davida Bowieho byla píseň Starman z jeho vesmírné epochy. Nahrál ji v únoru roku 1972 a vydal na albu The Rise and Fall of Ziggy Stardust and the Spiders from Mars. Ale nebyl zdaleka sám. Přinášíme několik více i méně vážně míněných poct od jiných muzikantů.
Ke čtyřicátému výročí této písně ji nastudovala legenda Duran Duran. Zní trochu přímočařeji, místo exotických zvuků ji přibarvuje „pornosaxofon“.
O šest let dříve se do Starmana pustila finská parta srandistů Leningrad Cowboys: nahráli ji na desku Zombies Paradise. Na té oproti dřívějším počinům kovbojové přitvrdili, vynechali tradiční komediantství a zamířili k metalu – který má zřejmě každý Fin tak nějak v krvi. Zrovna Starmana pojali hodně moderně, efektně nakombinovali hutné kytary s elektronikou.
Víceméně pravým opakem, ale podobně vtipná a nápaditá je sedmdesátková disco verze v podání Johna C. Reillyho. A to v rámci snímku Walk Hard: The Dewey Cox Story, který paroduje filmové životopisy Raye Charlese, Johnnyho Cashe a dalších.
A ještě echtovnější disco z další dekády, tedy notně elektronické, pak vytvořil Claudio Mingardi v roce 1984. A kdosi se vyblbnul i s počítačovou vizualizací à la splašený spořič obrazovky. Sice jiná doba, ale jde to k sobě hezky, spořič už je dneska taky retro.
Uvolněnou reggae verzi Starmana nahrála americká kapela 10,000 Maniacs, která se jinak věnuje spíše alternativnímu rocku.
Jako bonus přidáváme píseň Bowie’s In Space od Flight of the Conchords, což je (dle jejich vlastních slov) „téměř cenami ověnčené čtvrté nejpopulárnější folkové duo Nového Zélandu“. Ta není poctou přímo Starmanovi, nýbrž celému vesmírnému období Davida Bowieho. Nejen muzice, ale i kostýmům, kulisám a tak dále. A taky elektronické komunikaci skrze bradavky.
