Vše nejlepší, Wolfgangu Amadee. A tumáš svůj hit od bláznivých harmonikářů, swingařů a metaláků
Wolfgang Amadeus Mozart slaví někde na onom světě dvěstěšedesátiny. Od časů, kdy jeho hity vládly Evropě, se mnoho změnilo, ale pořád je to superstar se spoustou fanoušků. A k těmto fanouškům se řadí i spousty experimentátorů. Přinášíme pár pokusů s Malou noční hudbou.
Malou noční hudbu, totiž formálně Serenádu č.13 pro smyčcový kvartet a kontrabas v G dur, dokončil Mozart ve Vídni v srpnu 1787. Původně byla určena pro dvoje housle, violu a cello, případně i kontrabas, ale jak vidno, dá se zahrát na cokoliv.
První střih pohled následujícího klipu vypadá tak nějak normálně, prostě varhany v kostele – pro vážnou hudbu nic neobvyklého. Jenže pak se přidají čtyři perkusisté (maďarská skupina Talamba) a je z toho originální jazz.
Jinačí perkuse přidal ke klasice jedinečný bubeník Mike Terrana. Tento Američan hrával se známými evropskými metalisty (Rage, Masterplan, Gamma Ray, Yngwie Malmsteen…), vedle metalu ale miluje i klasiku. A umí je zajímavě spojovat.
Není to jen studiový žertík, Terrana klasiku hraje i naživo: například s bývalou zpěvačkou Nightwish, Tarjou Turunenovou, vyrazil na turné Beauty and the Beat. Na něm se symfonickým orchestrem (a bez rockové kapely, tedy s výjimkou bicích) hráli klasické, rockové i popové pecky. A i když Terrana vypadá jako indiánský válečník, je v srdci extrovertní komediant.
Obvykle to ale bývají kytaristé, kteří spojují klasiku s metalem. Povedené je třeba provedení italské powermetalové kapely Skylark.
Svižnější oldschoolový dixieland ze serenády udělal Allotria Jazz Band z Mnichova.
A do moderního swingu skladbu převedl kytarista Brian Setzer se svým big bandem. S ním natočil rovnou celé album předělávek vážné hudby, jehož jméno odvodil právě od Mozartova hitu - Wolfgang's Big Night Out.
Originální hybrid se hrál v Rusku roku 2013. Dohromady se dala dvě uskupení, jež se obě jmenují Musette – totiž petrohradský Musette Ensemble a komorní orchestr Musette z Omsku. Normálně se věnují klasice, ale v rámci tohoto vystoupení pod názvem μΖ² (čteno muzet na druhou, nebo tak něco) smíchali klasiku s jazzem, šlágrem, polkou a bůh ví čím vším ještě.
Všechny předchozí verze se liší jak nebe a dudy, ale něco mají společného: chybí jim slova. Napravil to rockový komediant Jack Black se svou kapelou Tenacious D, což je původně on, Kyle Gass a jedna až dvě akustické kytary. Právě o Gassově krutopřísnosti pojednává pecka jménem Classico, kde míchají Mozarta, Bacha a Beethovena. Vznikl k ní klip ne nepodobný starým pornopohádkám a také se objevila v hudební komedii Tenacious D in The Pick of Destiny (česky Králové ro(c)ku).
