Jak vidět všechny reklamy světa a zůstat buddhistou
Dneska už si lze televizi zapnout kdekoli – na počítači, v mobilu, proč ne. Já čučel na bednu v Galerii Rudolfinum. Výtvarník Jiří Černický v jedné z instalací pouští pozoruhodný klip. Jeho hrdinou je muž, který za nás vsákl do organismu všechny nechtěně zhlédnuté reklamy světa.
Jak jde městem, billboardy, světelné reklamy, bannery a jiné poutače smyslných nesmyslů zhasínají, mizí a přesouvají se na jeho tělo. Loga desítek firem vyrábějících neužitečné věci postupně odvádějí pozornost od jeho osobnosti, deklasují jej na pouhého nosiče komerční informace. „Došlo ke zvláštnímu prolnutí Někoho čitelného (tak říká Černický své oběti reklamy; pozn. red.) s myšlenkou popření vlastního ega, charakteristického pro buddhismus.“
Podle výtvarníkovy provokativní logiky jsme Někým čitelným pravděpodobně my všichni. Hokejisté s dresy pokrytými drobnými příspěvky od sponzorů i na zadku, diváci, kteří do svých životů bez odporu přijali reklamu uvnitř filmu, a my všichni, kteří svou osobnostní nejistotu schováváme za loga prověřených značek velkých kabelek a aut.
