Louis C.K., Steve Buscemi a Alan Alda v „Horace and Pete“: Drama k popukání, komedie k pláči
Tohle není vaše běžná televizní komedie. Je to tvrdé drama v sitcomovém prostředí, politicky nekorektní řachanda bez studiového smíchu, v níž fóry na sexualitu, uprchlíky, rasismus, otcovství, obezitu, Tinder a mentální poruchy dopadají do tíživého ticha jak kovadlina na patku Donalda Trumpa.
„Rasistický je to, co člověk dělá, ne to, co člověk říká. Tohle není rasistickej podnik. V třicátejch letech jsme tady nalejvali barevnejm.“
„Panebože.“
„Jo, tehdá bubákum hned tak někdo nenalil. Mám fotku, na který sedí negr přímo tady na týhle židli v roce 1930. Na to se koukni a pak mi nadávej do rasistů.“
Jmenuje se to Horace and Pete, v současné chvíli to má čtyři díly a neexistuje jediný důvod, proč by se na to každý angličtiny znalý (jsou u toho anglické titulky) občan České republiky penetrovaný internetem nemohl podívat ještě dnes večer.
Už jenom kvůli Alanu Aldovi, který tady vystupuje ve své nejvtipnější seriálové roli od MASHe – a (pozor, budou SPOILERY) má tady takový ten lidský vstup na scénu, kdy přijde do baru, vytáhne jukebox ze zásuvky a začne hlavnímu hrdinovi nadávat do vychcanů a hulibrků. Nebo kvůli Paulu Simonovi, který pro to nahrál úvodní písničku – a čas od času mezi scénami zabrnká na kytaru a zanotuje název seriálu. Kvůli Stevovi Buscemimu, jehož postavě dochází prášky, takže mu „zbývá posledních 12 hodin příčetnosti“. Nebo kvůli té scéně, kdy do baru, kde se nalévá jen pivo, whisky, gin a vodka, přijdou dva hipsteři dožadující se „koktejlů“ - a protagonisté příběhu je sledují s komentářem: „Odkud sem furt lezou tadyty blbci?“ - „Asi zvenku.“
„Počkej, proč ne Trump?“
„Protože je to... kokot? Kašle na debaty a... já nevim, myslim, že tuhle zemi zničí.“
„No – a co? Proč ne? Co je na týhle zemi kurva tak skvělýho? Hele, kámo, jestli ho zvolíme, tak to prostě jenom znamená, že to chceme zaříznout – takže do toho!“
„Jo, asi jo.“
„Hele, nic netrvá věčně, ne? Takhle prostě vypadá soumrak demokracie, ne? Populace degeneruje, dokud nezvolí takovýhleho chlápka, a on už jenom dorazí, co ještě zbejvá. Jako, bejvali jsme skvělý. Měli jsme skvělou pracovní sílu. Byli jsme vzdělaný. Uměli jsme předstírat, že jsme morální, ne? Teďka všechno vyráběj zasraný mimina v Číně. Každej je blbej z principu a všichni maj na háku úplně všechno až na svý konzumentský potěšení, takže proč ne Trump? Teď už se na to můžeme vysrat. To by měl bejt jeho slogan: TRUMP: SEREME NA TO.“
První epizoda sice tuhle káru rozjela ve vysoké kadenci hlášek, z nichž mnohé můžou fungovat jako samostatné vtipy postované na Facebook (třeba ten o sexuálně násilnických migrantech v Kolíně – tenhle seriál dává novou laťku tomu být „aktuální“) – ale po přestávce (každá epizoda má v polovině přestávku) je zřejmé, že tohle celé zdaleka necílí jen na divácké bránice. Horace and Pete má stejně tak v merku divácké slzné kanálky, sleziny, mozkovny, srdce a žaludeční stěny. Máloco v současné televizní produkci osciluje s takovým výkyvem mezi dramatem a komedií.
Svého času se coby vrcholný zástupce žánru „dramedy“, mixu dramatu a komedie, prosadil seriál Californication (takové to jak tam David Duchovny chtěl spát se ženami a ony chtěly spát s ním). Horace and Pete je „next level“. Komedie ořezaná na takřka divadelní prostředí – a drama, které leze z hrdinů promakaných do posledního nádechu. Když po vysilujícím způsobem sehrané scéně rodinného střetu udeří fór z „top“ kategorie sitcomového humoru, je to zážitek, který vám moc jiných formátů televizní zábavy nenabídne.
„Vstals brzo.“
„Jo. Snažim se vstávat dřív. Začal jsem nad tim přemejšlet jako... stárnu, věčně tady nebudu... Vlastně už vstupuju, víš co, do druhýho poločasu. A řikal jsem si, no, jak jsem jako v první půlce svýho života hodně spal. Třeba když jsem byl ve špitále, nedělal jsem nic jinýho. Tak jsem si říkal, že život plnej zkušeností je prožitej život. Takže když teď budu vstávat dřív, jako odteďka, a budu míň spát, tak bude ta druhá půlka mýho života vlastně delší než ta první.“
„Jo, to dává smysl. Já dělám vlastně opak. Snažim se víc spát a nějak už to zabalit.“
„Jasně, ale víš co, sám nevim, kdy umřu, že jo. Takže když mě dneska přejede kamión, tak byla ta polovina někdy před šestadvaceti lety.“
„Pete, tebe nepřeje kamión.“
„Jak to můžeš vědět?“
„Protože nevycházíš z tohohle baráku. Jestli tě má přejet kamión, tak sem bude muset přijet předníma dveřma.“
Celé si to píše, režíruje, produkuje a distribuuje (nejen) stand-up komik Louis C.K., kterého sem zavedla extrémně zajímavá cesta: v seriálu Šťastný Louie se ještě držel v mantinelech tradiční (byť hodně na pilu tlačené) televizní sitcomové zábavy. Když mu začala být tahle klícka malá, začal si vyrábět po svém seriál Louie (už ne Šťastný), který nabídl kanálu FX pouze pod podmínkou, že mu nebudou nic diktovat, nebudou mu do toho kecat a nebudou mít absolutně žádné tušení, o čem bude příští díl.
Horace and Pete je – viděno zvenčí – další krok na téhle cestě. Autorský příběh, ve kterém se člověk dočká jak vypointovaných výměn typu „Nepiš mi esemesky, zavoláme si jako lidi – Počkej, já nemyslel, abys přišla, můžeme si zavolat“, tak nádherných dialogů prošitých vulgární poetikou, které si dávají na čas, protože je k běžným televizním zkratkám netlačí žádné vyhraněné okno pro reklamu: například třetí epizoda seriálu je jen jedním monumentálním dialogem pro dva herce.
Ke stažení za pár dolarů na Louieho stránkách https://louisck.net/.
