Zítra vstanu a opařím se čajem. Ale nevadí, vrátím se do minulosti, zítra vstanu a opařím se čajem.

Zítra vstanu a opařím se čajem. Ale nevadí, vrátím se do minulosti, zítra vstanu a opařím se čajem. Zdroj: repro YouTube

Kluci s povolením zabít se!

Milan Tesař

Zapnul jsem bednu tento týden několikrát a pokaždé v ní běžela komedie Zítra vstanu a opařím se čajem. Všechno se v ní pořád opakuje, takže je to pro kanál ČT1 úplně realistický film. Fetiš reprízy je mimořádný, konečně, takovou plejádu herců, jakými byli pan Kostka, pan Menšík, pan Sovák, pan Werich (ten v tom nehraje, ale byl to pan herec), dneska pohledáš. Navíc je to film, u něhož se všichni cítíme o třicet let mladší.

Model, že hrdina prožívá stále totéž, což mu umožňuje opravit některé věci, jakože se mu třeba bratr ráno udusil rohlíkem, je pro veselohru jako stvořený. Otázkou je, do jaké míry používat časoprostorovou smyčku jako koncept programu s největším dosahem v zemi. Mít z nějakého vysílacího schématu dlouhodobý pocit, že je pořád 1. června 1977 ráno, může vest k chuti opravit toho, kdo za to odpovídá. V krajním případě jej udusit rohlíkem.

Kecám, v sobotu večer „Zítra vstanu“ na ČT nedávají, dávají Bonda. Vždycky si u něj uvědomím, jak je úlevné, když se nemusíte strachovat o život hlavního hrdiny. Bondovým totálním opozitem je ovšem video, které před pár dny oběhlo sociální sítě pod titulkem „Minuty před smrtí. Mladíci uháněli v autě a zabili se“.Hrůza! Sedím v příšerně rychlém autě s rozesmátými kluky, kteří se s kamerou za krkem řítí ulicemi, a mám o jednu informaci víc než oni. Že zemřou. Kontrolovaný pobyt v blízkosti smrti v nás nemusí nutně vyvolat pocit odpočinku a pohody. Přitom to zní tak podobně:

Agent s povolením zabíjet.

Kluci s povolením zabít se.