Jakub Vágner: Jak jsem potkal ryby (už zase)
Jeden z nejlepších rybářů světa v posledních týdnech párkrát prolétl bulvárem jakožto doprovod (?) a celoživotní přítel (???) novácké moderátorky Lucie Borhyové. Těžko říct, jestli to jeho dokumentům o lovu obřích sladkovodních ryb, vysílaným už léta letoucí Českou televizí, zvedlo sledovanost, ale snad ano. Jsou vážně dobré.
Momentálně v bedně běží třetí série cyklu Rybí legendy Jakuba Vágnera – jde o padesátiminutové dokumenty, ve kterých se pěkně potkává cestopisná, jaksi „zeměpopisná“ složka s tou dobrodružnou a rybářskou. Minule lovil charismatický chlapík v Thajsku monstrózní trnuchu, teď se vydal na lov tajmena sibiřského do mongolské tajgy.
Což vyvažuje pro změnu poněkud neautentickou, produkcí samozřejmě vynucenou angličtinu, v níž byl pořad původně pořízen. Do češtiny je předabován, zaplaťpánbůh tvůrci zvolili ležérní nespisovnou češtinu a vypípali vulgarismy, slušná práce. Když divák přežije úvodních pár minut pořadu, kde je pro přikování člověka do židle zvolena důrazná dikce nováckého reportéra, může se zbylou třičtvrtěhodinu dobře bavit a hodně dozvědět bez ohledu na to, jestli ho rybolov nějak extra zajímá.
Atmosférou a dramatičností, jakkoli místy jistě hranou, mongolský díl upomíná na rybářův zatím nejhlubší zářez do povědomí světového diváka, na úžasné dokumenty ze série Fish Warrior, které Vágner natáčel pro National Geographic Channel. To je vlastně jediná potíž – sladkovodních gigantů, na něž se Vágner specializuje, není nekonečné množství, stejně jako míst, kde se tyhle ryby vyskytují. O těch, kteří ještě nevymřeli, již točil – všechny už jsme v pořadech, které jeho produkce doslova chrlí, viděli minimálně jednou. Nevylučuju, že existují lidé, kteří v každém díle vidí novum. Já bych ale chtěla, aby se Vágner konečně odpoutal od sladké vody a vrhl se na lov mořských nestvůr. Říční vody a vody ČT už brzy vyloví do poslední mřenky.