Kardashianovy bez selfíček. Deník Dity P. je dokonalý únik

První řada show totiž slavila úspěch nejen u typických či cílových diváků podobných pořadů – před takřka třemi lety se stala tématem třeba i u mých vrstevníků mezi dvacítkou a třicítkou, co znají tak možná Jamieho Olivera, s největší láskou se noří maximálně do barbecue omáčky ve fastfoodu nad ránem a hnízdit s mimískem si fakt nepřejí. Dita se ale pro mnohé stala jakýmsi guilty pleasure, tedy provinilým potěšením, na něž se vyplatí mít názor, protože se určitě bude řešit večer v hospodě.

Jste to, co dokážete nesežrat

Kultura

Druhá řada přitom po čtyřech dílech opakuje důvody, proč první tak zarezonovala. Dita už není single třicítkou, je vdaná a čeká syna Davida. Žije svůj sen v inscenovaných mikropříbězích, které rámují samotné vaření tří jídel. Dita tedy krmí kamarádku, herečku Petru Nesvačilovou, pistáciovými sušenkami na horách, kde jim v kalamitě zapadne společnost, nebo griluje krkovici na medu s jablečným kečupem s bratrem Janem, sestrou Emmou či i režijním supervizorem Davidem Ondříčkem. Protože „grilování se prostě bez chlapů neobejde“. Máslo jako ingredienci tentokrát Dita použila až ve druhém díle, ale nejsem si vůbec jistý.

Stejně jako minule i teď na sebe asi nejvíc upoutává Ditin monotónní nespisovný projev, kdy funguje doslova jako generátor stále se opakujících přívlastků, tudíž se při sledování klidně dají hrát panákovací hry. Zkuste si spočítat, kolikrát kuchařka řekne, že něco „je prostě nejvíc“, „nejlepší“, „dokonalé“, udělá „všeho hodně“, odkáže k „babičce“ (nově i ke „klatovskýmu dědovi“), přičemž nikdy nespecifikuje, proč je její výtvor takovou bombou, jen sdělí, že „guláš vysvětlovat nebude“, popřípadě „neřeš to, jez“. Na druhou stranu je ale sympatické, že se tu potrava nepodrobuje přehnané analýze, jen se prohlásí, že „smažící se karbanátky zní jako andělský chór“. Scénář také znovu píše Ditina matka, novinářka Marcela Pecháčková, což se možná vtipně projevilo v mé kopii show, kdy ženský hlas mimo záběr v jeden moment zašeptá: „Ještě přidej koriandr!“

Regina je slow TV, kde je možné všechno

Kultura

Řemeslná stránka je ovšem jinak naprosto profesionální, filmová, velkorysá, v epizodkách z Ditina života podepřená steadicamem i kamerovými jeřáby. Dita a její rodina s přáteli v nich vlastně připomínají takové české Kardashianovy, jen bez selfíček. V krásných, prosvětlených interiérech pořádají festival chutí jako kožení roboti v usměvavé křeči, jejichž jedinou instantní ingrediencí jsou emoce. Tahle rodina prodává umělou iluzi dokonalosti, vždyť i Dita několikrát zopakuje, že všechno musí být dokonalé, včetně pistáciových kuliček. Každá váží sedm gramů.

To bílé terárium plné povědomých tváří je potom fascinující sledovat, i když si občas přejete, aby aspoň jednou to vajíčko na vycíděnou podlahu spadlo. Ve finále se tak zaměřujete na výše zmíněné, popřípadě až hypnoticky sledujete přípravy vzhledných jídel a pohyby rodiny Pecháčkovy v uklidňující montáži podkreslené relaxační hudbou, v níž se nemůže pokazit vůbec nic. Je to dokonalý, podmanivý únik, „hrozná krásička“, co vás přenese do reklamy na dokonalý život. S tím nepřítomným výrazem budu Deník Dity P. sledovat rozhodně dál, stejným pohledem na mě ostatně kouká i Dita z obrazovky. Deník Dity P. je tak další kuchařskou show, v níž tím nejzajímavějším rozhodně není vaření.

Vychytej si Láďu Hrušku aneb Receptář nové doby

Kultura