Sci-fi majstrštyk. Kde se vzal Nigerijec, co hrál Vetřelce?
Vetřelec, ze kterého odkapávala smrtící hrozba ve vesmírné hororové klasice režiséra Ridleyho Scotta z roku 1979, byl doslova průlomovou filmovou hvězdou. S čelistí slinící kyselinu se mimozemšťan nesnažil lidi jen lovit a zabíjet, ale část svých nešťastných obětí také měnil na náhradní líheň svých potomků.
Ale ačkoli filmoví nadšenci vědí spoustu o hercích ve filmu - od hrdinky Ripleyové v podání Sigourney Weaverové až po celou posádku vesmírné lodi Nostromo - muž ukrytý pod maskou titulní příšery byl skoro stejně nepolapitelný, jako tvor, kterého ztvárnil na plátně.
Hercem oblékajícím kostým vetřelce byl Bolaji Badejo. Nigerijec vysoký 208 centimetrů zemřel v roce 1992 na genetickou poruchu krve. Ale díky rozhovorům s těmi, kdo ho poznali během natáčení, se CNN podařilo poskládat dohromady příběh jednoho z největších padouchů Hollywoodu - a jednoho z nejméně pravděpodobných herců na světě.
Režisér Ridley Scott a asistent produkce Ivor Powell si dlouho lámali hlavu, kdo by mohl převzít roli vetřelce. Zvažoval se Peter Mayhew, který si zahrál roli Žvejka (v originále Chewbacca) ve Star Wars, stejně jako několik hráčů basketbalu, mimové i 190 centimetrů vysoká německá modelka Veruschka von Lehndorff, která si zahrála v bondovce Casino Royale. Ale nikdo tak docela nezapadal do role nepozemské bytosti, kterou vytvořil švýcarský surrealistický umělec H.R. Giger.
"Měli jsme představu kudlanky nábožné," vzpomíná Powell. "Potřebovali jsme někoho neuvěřitelně vysokého s dlouhýma nohama, aby se mohl přikrčit a budit dojem hmyzu."
Do hospody v Soho, kde byl, náhodou vešel castingový agent Peter Ardram, a když Badeja uviděl, okamžitě volal Powellovi. "Uviděl jsem v baru jednoho chlápka," řekl mu. "Je přesně takový, jak jsi říkal. Ale nikdy v ničem nehrál, ani nic podobného nedělal." Nicméně mu domluvil schůzku.
"Jakmile jsem vešel dovnitř, Ridley Scott okamžitě věděl, že našel správného člověka," řekl Badejo v jednom ze zřídkavých rozhovorů, který v roce 1979 poskytl francouzskému filmovému časopisu Cinefantastique. Nigerijec měl dlouhé končetiny a štíhlou postavu, což bylo pro roli ideální. Přesto ho přeměnit do Gigerovy vize nebylo nijak snadné.
Badejo měl osobní trenéry, kteří mu pomáhali vypracovat svaly v určitých partiích těla, a bral hodiny u mimů, aby se naučil pohybovat podle Scottových představ. "Chtěl, aby se to stvoření pohybovalo ladně a zlověstně, což vyžadovalo pomalé, promyšlené pohyby," uvedl Badejo v rozhovoru pro Cinefantastique.
To ztěžovala především mimozemšťanova skoro metr dlouhá hlava. V plném kostýmu mohl Badejo dýchat a trochu viděl - ale nic moc jiného. "Sotva jsem viděl, co se děje kolem. Bylo v tom děsivě horko, mohl jsem to mít na sobě jen asi 15 nebo 20 minut v kuse," vzpomínal ve zmíněném rozhovoru.
A to ještě unikl jedné nepříjemnosti. Allder uvedl, že v jedné fázi zvažovali, že naplní poloprůhlednou vetřelcovu hlavu živými červy. Zatímco od červů produkce ustoupila, odkapávající kyselina místo slin se na plátno dostala. Jen s tím rozdílem, že při natáčení ji simuloval lubrikační gel - spousta lubrikačního gelu.
"Potřebovali jsme něco slizoidního, co ale nepoškodí kostým. Zkoušeli jsme všechny druhy lepidel na tapety, ale lubrikační gel fungoval nejlíp. Když jsme pak obvolávali všechny nemocnice a lékárny a skupovali zásoby, co měli na skladě, vypadali jsme jako sexuální maniaci," vzpomíná Allder.
"My jsme věděli, že tvoříme kultovního filmového zloducha," uvedl Powell a myslel tím sebe a režiséra Scotta. Jestli to věděl ještě někdo jiný, to je otázkou. "Nevím, jestli Bolaji tušil, jak důležitá ta role je. Možná později, ale v té době? O tom pochybuju," dodal.
Badejo ovšem nebyl sám. Když Sigourney Weaverová podepisovala smlouvu, myslela si, že Vetřelec je "nesoudržný nezávislý filmeček". Nikoho nenapadlo, že film s rozpočtem 11 milionů dolarů vydělá více než 100 milionů kasovních zisků a Allderovi, Gigerovi a jejich týmu speciálních efektů vynese Oscara.
V roce 1980 se Badejo vrátil do Nigérie a od roku 1983 vedl vlastní galerii. Zemřel v roce 1992 ve věku 39 let jako otec dvou dětí. Nebyl typickou hvězdou koupající se ve světle reflektorů, a přesto se tento "milý, jemný a tichý muž", jak ho popisuje Allder, stal součástí filmové historie.
Do role vetřelce se nikdy nevrátil a jeho první filmová role z roku 1979 se stala také jeho poslední. Ve druhém díle (Vetřelci, 1986) se role vetřelčích bojovníků a také královny chopil tanečník a herec Carl Toop - i pro něj to byla jediná filmová role v životě.
