Zcela vykolejená Vykolejenou: O sexu v podprsence a dalších trablích
Loni v srpnu jsem nestihla zajít do letního kina na premiéru novinky Judda Apatowa (režiséra vcelku dobrých komedií 40 let panic nebo Zbouchnutá), takže jsem typickou letní komedii s názvem Vykolejená nakonec viděla až teď na jaře na DVD. A ne že bych se nezasmála, ale moje dojmy z celovečerního scenáristického debutu známé americké komičky Amy Schumerové jsou značně rozpačité.
Ještě než jsem zapnula přehrávač, přečetla jsem si na www.csfd.cz anotaci snímku připravenou českým distributorem (CinemArt CZ) a nevycházela pak z překvapení – značně autobiografický kus byl totiž o něčem úplně jiném a taky stupidní stylistika onoho průvodního cancu (všechno je „naprosto“ a „brutální“) evokuje spíš pozvánku ke sledování teenagerské slátaniny než snímku nominovaného na dva Zlaté glóby a cenu za nejlepší scénář roku.
Posuďte sami: básnické střevo člověka ze CinemArtu v úvodu anotace soudí, že „Život se s Amy (Amy Schumer) docela mazlí. Má skvělou práci ve společenském časopise, báječné kamarádky, útulný byt a pěknou sestavu přítulných partnerů, kteří od ní kromě příležitostného sexu nic nechtějí. Když tu a tam uslyší tikat biologické hodiny, navštíví vdanou sestru nebo brutálně cynického otce a tikání hned ustane. Amy by takhle spokojeně žila asi až do přechodu, kdyby se nerozhodla napsat rozhovor s velmi úspěšným sportovním doktorem Aaronem (Bill Hader)…“
Ve skutečnosti je to takhle: Amy je frustrovaná tápající alkoholička, jejíž mizerná, podřadná práce v bulvárním časopise pod tupou a šikanující šéfkou ji nenaplňuje. Její jediná ve filmu zobrazená kamarádka je připitomělá pipina z redakce. Její „útulný“ (a hlavně zcela nepodstatný) byt vidíme jen ve tmě, když souloží s nulami různého druhu, u nichž o jakékoli „přítulnosti“ a „partnerství“ nemůže být řeč. Biologické hodiny jí nikdy ani netikly, a i kdyby, co s tím má hergot společného ten anotací zmiňovaný otec? A konečně – Amy zdaleka nežije spokojeně a už vůbec se nerozhodla s doktorem „napsat rozhovor“ – šéfredaktorka ji prostě výhrůžkami donutila zpracovat jiným redaktorem navržený článek o nenáviděném a opovrhovaném sportu, v němž onen lékař figuruje… Takže v distributorově textu byly pravdivé a v pořádku maximálně spojky a předložky. Pak věřte tiskovým zprávám a reklamě. A co samotný film?
Tak především – víc než dvouhodinové romantické komedie by se točit opravdu neměly. U Pánů prstenů, Harry Potterů a jiných eposů napsaných podle mnohasetstránkových knih beru, ale vážně je nutné roztahovat milostné periperie dvou moulů na prostor 125 minut? Těch zbytečných odboček, těch zřetězených, ale nijak nesouvisejících zbytečných skečů, těch neherců…
Obsazení superslavných amerických baskeťáků s naprosto nehybnými obličeji většinu českých diváků nejenže nedojme, ale ani netrkne. U pár slušných i neslušných fórů jsem se mohla potrhat smíchy, což už se mi nějakou dobu nestalo (třeba otcovo úvodní vysvětlování manželské nevěry dvěma malým dcerkám na příkladu panenek – taky si nechcete hrát pořád jenom s jednou, rádi byste měli i panenku servírku, panenku letušku nebo si na chvíli na hraní půjčili panenku nejlepšího kamaráda), ale jinak nic moc. Všechen feminismus stranou – na ženskou, která se chová jako ta nejubožejší verze chlapáka, není zrovna nejhezčí pohled, a když se opilá Amy „miluje“ v podprsence, aby neurazila prudérní americké diváky, a posléze usne během orálního sexu, je vám uprostřed té komedie docela smutno.
Podobný smutek vyvolá nezvládnuté prokreslení všech mužských postav v čele s dietním doktorem Aaronem, jehož jméno čeští dabéři nepochopitelně vyslovují jako [eron]; komolí ostatně téměř všechna vlastní jména v tomto filmu. Nakonec vás ani nepřekvapí, že se ten nesourodý sled nekorektních a občas dost vulgárních fórů uzavře veletrapným happyendem s roztleskávačkami a takovým tím haha-dortem v obličeji (v konkrétní podobě žíněnky v obličeji). Nad tím, jak mohl tenhle film po světě vydělat přes 140 milionů dolarů (rozpočet činil 35 milionů), zůstává Evropanovi rozum stát.
