Preacher: Když vám dá kněz do držky
Slovo boží je pěkná mrcha. Člověk takhle někomu řekne „běž do hajzlu“ a on to fakt udělá – s rozběhem a po hlavě skočí do mísy a snaží se procpat sifonem. Což zdaleka není jediný problém, který musí řešit flanďácký hrdina televizního seriálu Preacher.
Preacher je televizní seriál, který začala vysílat televizní stanice AMC. A je to zjevení. Ne zjevení Janovo, byť s ním má mnoho společného; zjevení v tom smyslu, že se to velmi liší od toho, jak si to člověk představoval – a přitom je to (aspoň co se prvního dílu týče) stále setsakramentsky pěkné. K vidění i na české AMC, premiéru má dnes ve 22:00.
Televizní Preacher je v první řadě adaptací komiksu Gartha Ennise (scénář) a Stevea Dillona (kresba), který jako Preacher: Kazatel kompletně vyšel v devíti svazcích i v České republice (v překladu spisovatele Štěpána Kopřivy). Komiksový Preacher je naprosto legendární záležitost, v níž se příběh biblických rozměrů snoubí s texaským buranstvím, popkulturní reference vykřesávají jiskry v kontaktu s úvahami o zparchantělém Bohu, osudová love-story rozhrnuje haldy brutální bizarnosti a hlavní hrdinové vám přirostou k srdci tím způsobem, že se vám tam prostě prokoušou.
Těžko o komiksovém Preacherovi vyprávět bez toho, aby se člověk nepouštěl do spoilerování kadence rychlopalného kanónu Hotchkiss. A upřímně řečeno, těžko říct, kolika z toho se bude seriálové adaptace komiksu držet. Na rozdíl od takové seriálové adaptace knižní Hry o trůny, jejíž autoři se alespoň v první sérii drželi předlohy jako obsedantně kompulzivní klíšťata, si vzali autoři televizní verze Preachera komiksovou předlohu – a opět, alespoň co se prvního dílu týče – pouze jako základ a začali příběh vyprávět znovu: s jinou rytmikou, v jiném rámci, s jiným vstupem postav do děje... a přitom i člověk, který četl Preachera několikrát (dobře, byl jsem to já; kdysi jsem za něj v New Yorku utratil skoro všechny peníze, které jsem si tam vydělal za kasou v McDonaldu) cítí, že je to pořád ten stejný příběh, pořád ty stejné postavy, pořád ten stejný Preacher.
(Jasně, pořád je tady to hlodání v žaludku jménem „proč to sakra celé natáčet pro televizi, když si to můžu přečíst“. Vážně, proč? Proč natáčet Hru o trůny jako televizní seriál, když se to knížce už z principu nemůže vyrovnat ani náhodou? Proč natáčet Živé mrtvé, když už komiksová předloha je taková jízda? Proč dělat seriál z Daredevila? Proč dělat seriál z Aliasu / Jessicy Jones? Proč dělat seriál z Preachera? Protože lidé jsou líní číst a další lidé na tom chtějí trhnout prachy, no.)
Se zfilmováním Preachera to bylo mnohokrát jen tak tak. Svého času se mluvilo například o tom, že by se z mnohasetstránkového komiksu sesekal film, který by režírovala Rachel Talalayová. Rachel Talalayová přitom už jeden komiks zabila: z Tankové holky Jamieho Hewletta a Alana Martina, pankáčské smršti, v níž se souloží s klokany, udělala imbecilní filmové béčko. Svého času se mluvilo i o tom, že by Preachera zfilmoval Kevin Smith, což je sice scenáristický génius (viděli jste snad někdy ve filmu zábavnější veřejnou soulož s oslem, než v jeho Clerks 2?), ve vší úctě je ale sporné, zda by jeho komorní režie dosáhla na epičnost komiksové předlohy.
Pro seriálového Preachera se nakonec sešla úplně nová, z pohledu přes oceán naprosto nečekaná parta: Evan Goldberg, Sam Catlin a Seth Rogen. Seth Rogen? Ten zhulený vtipálek z komedií Judda Apatowa? Ano, ten. Evan Goldberg? Ten scenárista zhuleneckých komedií se... Sethem Rogenem? Ano, ten! A Sam Catlin? Ano, ten, co psal pro AMC už Perníkového tátu. No, a ono to vyšlo. Soudě dle prvního dílu je v Preacherovi tolik lásky a zaujetí, jakého se jinak dočkáte spíš v ryze autorských projektech jako Harmonův Rick and Morty nebo Raimiho Ash vs. Evil Dead.
Nové scény sednou starým hrdinům jako nové botky, momenty předznamenávající věci příští (stejně jako ty obracející se k věcem minulým) mají šťávu a hrdinové už se zase prokousávají hluboko do srdce; a to přestože je to natolik jiné - chybí například vulgární jazyk předlohy a hrdinka Tulip se od svého kresleného originálu liší nejen arzenálem, ale i barvou kůže (což je tentokrát pro jednou konečně také skvělý tah, který v příběhu bezpochyby vyostří jižanské téma).
Takže pro všechny, kdo jsou líní číst komiksy a přesto se chtějí dozvědět něco o Bohu, o lásce a o seřezávání kůže z obličeje: pokud autoři udrží laťku nastavenou prvním dílem, tohle je pro vás.
