Slunce, moře, horory. Festival Primavera Sound zahájili Tame Impala, Air nebo režisér John Carpenter
„Miluju horory. Horory jsou skvělá věc,“ sdělil publiku John Carpenter, který si osobně přijel zahrát hudbu ze svých filmů a pozici rockové hvězdy si náležitě užíval. Na katalánském pobřeží začal už šestnáctý ročník kultovní hudební akce, která každoročně do Barcelony láká desítky tisíc lidí z celé Evropy.
Za uplynulých patnáct let si Primavera vybudovala pozici jedné z nejdůležitějších hudebních přehlídek kontinentu, již dnes už mnozí stavějí i nad britské festivalové legendy. Roku 2010 se návštěvnost poprvé vyšplhala nad sto tisíc lidí a o dva roky později vznikla i sesterská verze, která se vždy o týden později koná v portugalském Portu. Ačkoli samotný open air festival stále trvá tři dny, doprovodný program a klubové koncerty už jsou roztaženy do délky celého týdne. Program z velké části tvoří nová a méně známá jména a i poměrně alternativní kapely se tu objevují na největších z více než desítky pódií. Přesto byly i letos festivalové permanentky vyprodány už několik měsíců předem a definitivně poslední lístky na jednotlivé dny zmizely několik týdnů před zahájením.
Význam festivalu dokládá i skutečnost, že právě jeho termín si letos vybrali barcelonští odboráři ke stávce zaměstnanců zdejšího metra. To mimochodem letos na jaře spustilo novou, už jedenáctou linku L9, spojující město s letištěm. Stávka se však ke štěstí návštěvníků festivalu projevila jen prodloužením intervalů a vypnutím eskalátorů.
Po klubových vystoupeních z počátku týdne a středeční zahřívací ochutnávce se vstupem zdarma, jíž kralovali britští Suede, začal festival naostro se čtvrtečním podvečerem. Provázelo ho ideální počasí se sluníčkem, jasně modrým nebem a teplotami, jež nad dvaceti stupni vydržely až do nočních hodin.
Jasnou hvězdou večera se stali australští Tame Impala, romantičtí rockeři, kteří se letos objeví i poprvé u nás v rámci programu Colours of Ostrava. Zatímco tam nejspíš budou stále v pozici černého koně, neboť u nás jsou dosud i po třech albech vnímáni jako nové jméno, zde si užívali přízeň davu několika desítek tisíc lidí pod pódiem, do nichž doslova pumpovali své zasněné melodie. Mnohdy možná až moc profesionálně dokonalé i vycizelované a vlastně nijak nové, pokud jde o odkazy k šedesátým letům, raným Pink Floyd či pozdějším nahrávkám Johna Lennona.
Ještě melodičtější a často i melancholičtější byly krásné písně genderově vyvážených (základní trio doplňovala klávesistka) Londýňanů Daughter, s roztomile plachou a stydlivé pohledy vyzařující zpěvačkou a kytaristkou Elenou Tonra. Dreampopově křehké nápěvy si pohrávaly s náladami a bylo jasně vidět, že ačkoli v úvodu letošního roku vydali teprve druhé album, rostou do masově obdivovaných hvězd. Také zde se i přes značnou snahu dalo jen stěží dostat blíže než na několik set metrů od pódia.
Pravým opakem obou setů bylo artrockově důrazné vystoupení Johna Carpentera. Režisér známý především fanouškům hororů a thrillerů je zároveň skladatelem, ale přenést hudbu svých soundtracků na koncertní pódia se rozhodl poprvé až loni, ve svých sedmašedesáti letech. Do Barcelony přivezl set plný hardrockově nabroušených kytar a temných syntezátorových ploch; bylo až roztomilé ho sledovat, jak si v nové pozici rockera doslova lebedí. Sám sice jen spíš přizvukoval na druhý syntezátor, ale nebylo pochyb, kdo je ta největší osobnost pódia. Celý set byl poskládán velmi hitovým způsobem, velký aplaus tak mohly sklidit například melodie z filmů Věc či Halloween.
Nejvíce si asi publikum zpívalo s francouzskými nestory Air. Je zajímavé, že zatímco ve svých začátcích před dvaceti lety byli často označováni za „elektronické duo“, jejich současná koncertní podoba vyzněla značně konzervativně a psychedelicky rockově, s výrazným živým bubeníkem, který příjemně narušoval kosmické motivy spějící k unylosti. Více než vzpomínky a relaxaci už od nich ale zřejmě očekávat nelze.
Naopak ohromujícím představením, plným vjemů a patřícím k nejlepším z prvního dne, bylo vystoupení loňských debutantů Algiers. Jestli je na současné hudební scéně nějaká formace, u níž jen poslouchat nestačí a je zkrátka potřeba ji u toho i vidět, jsou to právě oni. Frontman Franklin James Fischer dokáže procítěně soulově lkát i vygradovat svůj zpěv k až rockové hysterii, jeho kolegové chvíli v ruce drželi tradiční nástroje a o několik momentů později si jen všichni vsedě hráli s elektronickými efekty. Cinkalo se řetězem o činel, na který se i hrálo smyčcem, stejně jako na kytaru. V hudbě se mísily zvukové experimenty, popové melodie i arabské nápěvy, post-punk i gospel. A kontrastní představa, zda by měl vůbec některý český festival odvahu podobně avantgardní seskupení pozvat, zatímco zde hrálo na největším pódiu s patřičným ohlasem, byla až komická.
Zdaleka ne tolik experimentální, ale přesto velmi zvukově i skladatelsky inovativní byli i Beak>, vedlejší projekt Geoffa Barrowa, známého z Portishead. Hravé, vtipné a melodicky vstřícné písničky, s mnoha instrumentálními pasážemi, překvapovaly hlavně zvukově. Chvílemi vše působilo jako návod pro baskytaristy, jaké všechny efekty lze na obvykle jen doprovodný nástroj použít.
Primavera už první den nezůstala nic dlužna své pověsti, že prakticky žádný žánr tu nemá zákaz vstupu a vedle folku tu hrají DJs a vedle world music metal i hip hop. Se značně agresívním pojetím elektroniky tak přišli zběsilí Mueran Humanos z Berlína, zatímco tradiční kytarové a chvílemi až apokalypticky výbušné skladby zas zazněly od asijské dvojice Dead Buttons (představovali se příznačně: „We are from South Fuckin Korea“).
Stejně tak pestré bylo i pojetí taneční hudby v nočních hodinách (na Primaveře i letos poslední kapely začínaly okolo čtvrté ranní). Unavený dav rozhýbávali jak dancepunkoví klasici LCD Soundsystem, tak zvukově pestří Battles. A africký world music kolektiv Mbongwana Star, v čele se dvěma doslova tančícími vozíčkáři, už nenechal v klidu naprosto nikoho.
To nejlepší má ale letošní ročník Primavera sound teprve před sebou. Pátek bude patřit hvězdným Radiohead, novou desku přijedou představit Last Shadow Puppets, pořádnou rockovou show rozjedou grunge klasici Dinosaur jr., pompézní experimenty zase slibují Animal Collective a tančit se bude u Beach House. V sobotu přijede uhrančivá PJ Harvey se svými politicko-sociálními obžalobami, elektronický kouzelník Moderat, zasnění Islanďané Sigur Rós, metaloví Venom, emotivní písničkářka Julia Holterová, hybní Deerhunter a chybět nebude ani člen legendárních Beach Boys Brian Wilson.
