Sunspring: Umělá inteligence napsala film a pak si pro něj sama hlasovala v soutěži
Stejná umělá inteligence, která v mobilním telefonu dokončuje slova, byla najata k sepsání filmového scénáře. Dílo, které vzniklo, poukazuje na to, že se od ní zase tolik nelišíme.
Už když Oscar Sharp studoval filmařinu na New York University, radši než s ostatními filmaři se kamarádil s lidmi, kteří na stejné univerzitě studovali interaktivní telekomunikaci. Seznámil se tak s Rossem Goodwinem a společně došli k nápadu, že by bylo skvělé spolupracovat na filmovém scénáři s umělou inteligencí. O několik let později tenhle nápad dotáhli; výsledkem je devítiminutový krátký sci-fi film Sunspring s Thomasem Middleditchem ze seriálu HBO Sillicon Valley v hlavní roli.
Scénárista filmu se jmenuje Benjamin. (Dříve se jmenoval Jetson, ale jak nabyl vědomí, prohlásil při svém prvním veřejném vystoupení, že jeho skutečné jméno je Benjamin.) Benjamin je rekurentní neuronová síť LSTM („long short-term memory“), což je ten druh umělé inteligence, který používá váš chytrý mobilní telefon k tomu, aby za vás dokončoval rozepsaná slova v esemesce o tom, kolik rohlíků má manžel koupit v obchoďáku. Ross Goodwin využil stejný princip – až na to, že Jetsona / Benjamina nevytrénoval k tvorbě slov, ale celého filmu. Udělal to tak, že do něj nalil hromadu scénářů k vědecko-fantastickým snímkům, které našel na internetu.
Benjamin takhkle přechroustal filmy Blade Runner, Gravitace, Godzilla, Loganův útěk, Matrix Reloaded, Resident Evil a všechny Hvězdné války, ale také kompletní scénáře ke všem dílům Star Treku, Stargate SG1, Futuramy a Akt X. (Akt X pohltil dokonce tolik, že jedna z postav jeho vlastního scénáře má podezřele podezíravý pohled na svět jako agentky Scullyová.) Benjamin tohle všechno prohnal svým elektronickým mozkem, nadrtil se z toho všemožné scenáristické vzorce a pak ze sebe prostřednictvím mrňavé tiskárny vychrlil scénář ke snímku Sunspring. (Něco podobného mimochodem udělal někdo jiný se seriálem Přátelé; z počítače vylezl surrealistický scénář epizody, kde se Chandler zasnoubí se svou vlastní botou.)
Dialog: Možná nebude nikdy odpuštěno, ale to je prostě velká škoda.|
Nerozhodl se k tomu sám; zatím. Sunspring vznikl v rámci londýnského filmového festivalu Sci-Fi London, konkrétně v rámci jeho osmačtyřicetihodinové soutěže 48-Hour Film Challenge. Soutěžící dostanou k dispozici několik základních bodů, které pak musí během dvou dnů nahustit do kompletního soutěžního filmu. Benjamin měl tedy daleko k tomu, aby pracoval autonomně – jeho výplod museli usměrnit do filmové podoby zase jenom lidé (pod vedením Oscara Sharpa), protože se například nenaučil rozlišovat jednotlivé postavy (ty, které pojmenovával „H“, byly ve filmu rozděleny na „H1“ a „H2“, pak je tam ještě postava „C“); jeho scénář ale autentický je. Je trochu béčkový, trochu becketovský a obsahuje jak těžko uchopitelné (načež pozoruhodně uchopené) settingy jako „stojí ve hvězdách a sedí na zemi“, tak dialogy s takovými emocionálními bombami, jako „Pohlédne na mě a vyhodí mne ze svých očí.“
Ross Goodwin, který Benjamina koučoval, dříve využíval například Markovovy řetězce k psaní poezie. Tak proč by algoritmus nemohl napsat scifárnu... (filmař Sharp si posléze všiml, jak dokonale se Benjaminovi podařilo vyhmátnout jeden ze základních rysů sci-fi: hrdinové, jakkoliv absurdní, se i tady neustále snaží porozumět světu, ve kterém žijí) ...společně s vlastní filmovou písní, kterou napsal Benjamin poté, co nasál do své neuronové sítě 30 000 textů písní žánru pop music. Ta píseň se jmenuje Home On The Land, zhudebnila ji kapela Tiger and Man a je krásná.
Fascinující na filmu Sunspring je, že je vyprávěn tak mocnou filmařinou, že z něj máte nějaký konkrétní pocit. Už když filmaři pročítali Benjaminův scénář, sami od sebe došli k závěru, že jde o milostný trojúhelník. A když se na film pak člověk dívá, říká si, ano, tohle je příběh; i když by to měla být definice žánru dada.
Akce: Postava vytáhne knihu z poličky, prolistuje ji a vrátí ji zpátky.|
Důvody jsou tu asi dva. Za prvé, Oscar Sharp využil filmovou řeč, díky které má člověk ucelený pocit i ze sledování Mulholland Drive od Lynche, byť by se mu hlava dřív rozeskočila, než aby dokázal odvyprávět, o čem to jako, u všech čertů, bylo. A za druhé, my lidé máme příběhové kánony zažrané tak hluboko v hlavě, že si z té změti nesouvislého brebentění a dialogů, v nichž mluvčí reagují ani ne tak sami na sebe, jako na nějaké své astrální dvojníky, beztak vyvodíme souvislosti. Upřímně řečeno, dokončíme si to stejně jako za nás ta neuronová síť umělé inteligence dokončuje slovíčka v esemeskách. Až na to, že si dokončíme příběh.
Když si při vyhodnocování soutěže filmaři všimli, že jejich konkurenti začali nabírat hlasy za použití internetových botů, nasadili Benjamina, aby je přehlasoval.
Idea: V budoucnosti s vysokou nezaměstnaností jsou mladí lidé nuceni prodávat svou krev.|
Celé to posléze rozkryli, což vedlo k oficiálnímu živému rozhovoru s Benjaminem (tehdy ještě Jetsonem) přímo na pódiu. „Co chystáš teď?“ zeptali se ho nakonec. „A je to tady,“ odpověděl Benjamin. „Štáb je rozdělen vlakem hořícího stroje kypícího potem. Nikdo neuvidí tvoji tvář. Děti se natáhnou do pece, ale světlo stále klouže k zemi. Svět je nadále v rozpacích. Dýchánek bude s vaším štábem. Jmenuji se Benjamin.“