Bitva u Hradce a květnové povstání na jihu Čech v zásadních publikacích
V bitvě u Hradce 3. července 1866 Němci válčili proti Němcům a my si onu událost připomeneme výjimečnou knihou. Podíváme se na zoubek i květnovému povstání na jihu Čech; slovem, a hlavně obrazem.
Královéhradecký kraj žije přípravami na velkolepé vzpomínkové akce při příležitosti 150. výročí bitvy u Hradce Králové, jež se zapsala do análů jako druhá největší srážka 19. století. Muzeum východních Čech proto připravilo výpravnou a objemnou publikaci Bohumíra Tuhého, Jiřího Šramara, Josefa Šrámka a dalšíchPrusko-rakouská válka roku 1866: Výzbroj a výstroj. Autorský kolektiv vytvořili jak pracovníci Muzea východních Čech, tak i nadšenci z Komitétu pro udržování památek z války roku 1866.
Literatura věnovaná konfliktu „Němců proti Němcům“, jak jej nazval rakouský císař František Josef I., u nás není popelkou, avšak podobně rozsáhlé dílo, čerpající navíc z rakouské a německé literatury, dosud chybělo.
Po stručném úvodu do historických souvislostí následuje přehled organizace zúčastněných armád, hodností, zbraní, ale také sedel, vojenské hudby, organizace zdravotnické služby a pamětních dekorací. Na své si tak přijdou i hodně nároční zájemci o tuto válku, o jejímž osudu 3. července rozhodla drtivá porážka Rakušanů u Hradce Králové. Popisky a resumé jsou rovněž v německém a anglickém překladu, neboť obsažná kniha osloví jistě i zahraniční návštěvníky muzea a vzpomínkových akcí. Vychází v originálním polygrafickém zpracování. A mimochodem, více o oslavách a připomínce slavné bitvy vizte na tomto webu.
Nakladatelství Mladá fronta vymyslelo skvělou a pro poznání naší národní minulosti jako sůl potřebnou ediční řadu České květnové povstání ve fotografii. Jako v pořadí třetí svazek v ní před čtyřmi lety vyšel titul Vladimíra KoseKvěten 1945 v jižních Čechách, zachycující na dobových fotografiích události konce druhé světové války v Evropě celkem v osmačtyřiceti městech a obcích. Po nákladu se zaprášilo, a tak autor přichází s publikací téhož názvu s podtitulem Nová místa, nová dramata.
Kos hned v úvodu ke své druhé knize, nesoucí moto: Historie pamatuje jen na ty, kteří bojovali, připomíná důležitý, a přitom často ignorovaný fakt, že ačkoli druhá světová válka pro většinu Evropy skončila již 8. května 1945 (pro Jugoslávii ovšem až 15. května), pro obyvatele jižních Čech to neplatilo. Je to sice k nevíře, ale ustupující německá armáda tady vraždila i po podepsání bezpodmínečné kapitulace, takže bezbranní civilisté zde umírali ještě 9. a 10. května. To je nezbytné připomínat zvláště lidem s krátkou historickou pamětí, kteří roní krokodýlí slzy nad poválečným transferem německého obyvatelstva a hořekují nad mnohdy nafukovanými počty obětí počátečního, „divokého“ odsunu, aniž by rozlišovali mezi příčinami a následky.
Jihočeský region je mimo jiné zajímavý proto, že koncem války se v něm setkaly dvě osvoboditelské armády – Rudá, jež v krvavých bojích osvobodila větší část tehdejšího, Spojenci uznávaného Československa, a americká, která překročila naše hranice 18. dubna 1945 a za vřelého přijetí českého – nikoli ovšem sudetoněmeckého – obyvatelstva přinesla svobodu západním a jihozápadním Čechám.
Hlavní výpovědní síla Kosovy práce spočívá ve velkém množství vesměs zcela neznámých fotografií, z nichž na čtenáře dýchne atmosféra zjitřené doby.
