Noví Krotitelé duchů: Zasměj se a zapomeň. Nic víc... ale ani nic míň
Jen málokterý film zvládl vyvolat takové bouře ještě před svým uvedením jako právě noví Krotitelé duchů. A u jen málokterého filmu mají diváci absolutní jasno o jeho kvalitách, aniž by se na něj jedním očkem podívali. Jedněmi byl snímek okamžitě považovaný za znesvěcení posvátného bijáku, druhými za heroický feministický manifest.
Během klání mezi těmito dvěma nesmiřitelnými tábory se z tohohle filmu stal téměř okamžitě ideový monument. Jen se lidé nemohli shodnout, jestli je to spíše Sochou Svobody nebo sochou Stalina (a už je jen na vás, která z těch soch je pro vás ta správná).
Což filmu ve výsledku uškodilo, stejně jako to odvolávání se na klasiku. Protože ve výsledku je to jen celkem příjemná a nenáročná komedie. Docela dobré vtipy v spíše průměrném filmu.
Abych ujasnil svoje stanovisko a vysvětlil na které straně barikády stojím: Jsem fanda původních Krotitelů, ale zároveň mi přišlo jako hodně dobrý nápad, když už je nutné je znovu natočit (zákony remakeů jsou neúprosné a na každý film jednou dojde), udělat to s ženským obsazením. Jednak dneska máme málo mužských komiků, kteří by se mohli, co do úspěchu, rovnat Melisse McCarthy či Kristen Wiig. Will Ferrell má svá nejlepší léta za sebou a na Sachu Barona Cohena je tam málo sloních penisů. Ono se stačí podívat na posledních pár sezón SNL, které už stojí vyloženě na komičkách (Wiig, Poehler, Fey, Rudolph, McKinnon, Strong).
No a za druhé takováhle radikální změna pohlaví zabraňuje přílišnému srovnání. Nemusíte se rozčilovat, že Seth Rogen hraje Venkmana hůř než Bill Murray. Je to takový skok stranou, že si na nějaké herecké poměřování penisů ani nevzpomenete.
A obsazení funguje. Vážně. Překvapivě mě neštvala ani Leslie Jones, ze které jsem měl největší obavy, protože obvykle se její herecké rozpětí pohybuje někde mezi rozeřvanou černoškou a rozeřvanou černoškou. Ale tady coby praktický element funguje velmi dobře (líp, než to vypadá z trailerů) a má v příběhu větší a důležitější roli, než měl Ernie Hudson v prvních filmech. Kristen Wiig je tu spíš za tu normální, což je vždycky dost nevděčná role. Kristen obvykle nejvíc sedí role žen, které se marně snaží potlačovat své neurózy. Tady je hodně tlačená dolů, takže si to tak neužije.
Melissa McCarthy je prostě Melissa McCarthy. Tlustá a živelná. Někde to zabírá (Ženy sobě, Špion, částečně Drsňačky), někde ne (většina jejích ostatních filmů). Tenhle snímek naštěstí patří do té první kategorie.
No a největší škoda je, že ve filmu nemá větší prostor Kate McKinnon, která tady obvykle jen na pozadí předvádí svou psychopatičtější variaci na doktora Browna. Pokud Krotitelé duchů k něčemu budou, tak doufám k tomu, že tahle dáma s šíleným pohledem dostane vlastní celovečerák.
Čili holky jsou dobrý a víc než polovina vtipů nejde mimo divákovu bránici – problém je v tom ostatním. Noví Krotitelé duchů jsou až ukázkově bezvýrazný, vyměklý a ničím nezajímavý remake. Skupina holek loví duchy, nikdo jim nevěří, pak se objeví velké nebezpečí, furt jim nikdo nevěří, zaženou ho a pak už jim věří. To všechno pojaté tím nejmdlejším způsobem, jaký je možný. Neexistuje tu ani pořádný protivník. Zatímco v originálu se vracela prastará božstva, tady je za vším jeden zakomplexovaný nerd, který nefunguje moc ani v reálu, ani když získá nadpřirozené schopnosti.
A jak se tvůrci snaží zabodovat, cpou shazující vtipy i do okamžiků, které by měly být hororové, nebo emoční. Nový Krotitelé duchů mají díky tomu blíž třeba k Děsivejm bijákům než k originálu z osmdesátých let. Ten byl hororová komedie, s důrazem na slovo „hororová“. Bylo v něm mnoho scén, ve kterých se diváci lekali a báli... a i ten humor byl spíše civilní. Ano, postavy měly své tiky, ale humor vyplýval spíš z toho, že udělali hlášku, nebo že se chovali v bizarní situaci civilně (viz užívání si ničení hotelového zařízení). Vlastně tam ani nebyly vyložené gagy... a přesto to fungovalo. Nová verze je crazy komedie od začátku až do konce. Viz Chris Hemsworth, který tu hraje sexy a pitomou sekretářku a dělá mu problémy pochopit i to, jak funguje telefon. Upřímně, kdyby tahle postava měla prsa, tak feministky okamžitě vyrazí do útoku. Mně to přišlo zábavný... ale je to další věc, který posouvá snímek spíš do skupiny „hororové parodie“.
Ale jo, Krotitelé duchů jsou ve své podstatě příjemná komedie. Dobře obsazená, s dobrými vtipy... ale mizerným až nulovým dějem. Není tu protivník, ohrožení či dokonce nějaké emoce. Kromě záchrany světa jim vlastně o nic nejde. Vztahy mezi hrdinkami příliš nefungují a jejich charaktery se tak nedoplňují a nepodporují jako v originálu.
Režisér Paul Feig (Špión, Ženy sobě, Drsňačky) tuhle prázdnotu občas dohání monumentálností protivníků, ale co má být, když je stejně hrdinky během pár minut rozstřílí. Jo, tady už se duši nelapají, tady se do nich pálí vším možným, aby to bylo rychlejší a efektnější. Triky jsou solidní, ale to už dneska nikoho nepřekvapí... stejně jako nikoho nepřekvapí to, že se ve filmu ukáží skoro všichni z původní sestavy (včetně mrtvého Harolda Ramise) – ovšem jejich záskoky jsou až na výjimky spíš z povinnosti, než že by si to oni či diváci nějak užívali.
Noví Krotitelé duchů jsou prostě klasický remake. Naleštěná laciná a opatrná imitace kvalitního bijáku – naštěstí s dostatkem solidních vtipů, díky kterým se dá film v pohodě zhltnout. Neurazí, ale za pár dnů už si nebudete pamatovat, že jste to viděli.
Ale pokud film dokoukáte až na konec titulků, uvidíte, že si tvůrci otevřeli cestu ke dvojce.
Tak kdo ví, třeba ta se povede líp a podaří se tam spojit humor, horor i emoce.
Ale spíš ne.
