Zemřela Hana Zagorová. Zpěvačce, která se nebála vybočit ze stáda bylo 75 let
Dnes zemřela zpěvačka, která patřila k výkvětu české pop music v sedmdesátých a osmdesátých let. Společně s Gottem a Vondráčkovou tvořila finále každé televizní estrády, jejichž kýčovitá barevnost měla dát zapomenout na šeď a ubohost normalizace. Člověk by byl v pokušení hodit „Haničku Písničku“ do jednoho pytle, s režimnímu trubadúry, kteří chodili na povel zpívat komunistickým funkcionářům na různé mejdany a vozili jim dárky za to, že je tu a tam pustili na Západ.
Jenže kdyby to člověk udělal, dopustil by se velké křivdy. Rodilá Ostravačka svým talentem rozkročená mezi zajímavé šansony a instantní popové hitůvky zažila v červnu roku 1989 hvězdnou hodinu, během níž se dokázala oddělit ze stáda a přes noc se ústy generálního tajemníka strany Milouše Jakeše se stala „hodnou holkou“, která ale začala zlobit.
Činem srovnatelným s tichým protestem Věry Čáslavské, jež na OH v Mexiku během ceremoniálu odvrátila zrak od sovětské gymnastky, čímž vyjádřila nesouhlas s okupací, prokázala Zagorová odvahu, jaké se tehdy mohla dopustit pouze skutečná hvězda. Jedině taková by byla svržena režimem za neposlušnost opravdu z veliké výšky.
V červnu 2009 vzpomínala zpěvačka v Reflexu na inkriminovaný večer následovně:“…. obdivovala jsem Sklepáky. Myslím, že jsem je prvně objevila ve filmu Věry Chytilové s názvem Kopytem sem, kopytem tam, každopádně jsem začala chodit na jejich představení……. Během jednoho z nich za mnou přišel Ondřej Trojan a dal mi přečíst petici Několik vět. …Přinesl mi to, tuším, o přestávce a já si to znovu prostudovala po skončení představení - pěkně v klidu a pečlivě. A protože jsem neseznala nic, co by se vymykalo mému přesvědčení, tak jsem podepsala….“
Podpis Hany Zagorové pod peticí byla ta správná rána mezi oči režimu, který měl pocit, že se na loajalitu hodných, rozuměj poslušných holek, může spolehnout. Zagorová jím setřela pomyslnou hranici mezi disentem a režimními umělci, což byl silný signál pro obyčejné lidi, že režim koroduje.
Pokud idiom „nedělej Zagorku“ znamená nedělat drahoty, je to idiom nepřesný a nespravedlivý. Mimo jiné i proto, že Zagorka tehdy po představení Sklepa Zagorku nedělala, „usnul, nám spí“ (jak zpívala v jedné písni) dusičnan komunista. To, že se ho od té doby někdo pořád snaží probouzet, nebyla její vina.
