Exkluzívně: Bridget Jonesová se vrací jako „stará matka“. A není vůbec v koncích!
Návraty generačních hrdinů, notabene hrdinek, bývají ošemetné. Buď zestárnou oni/y, nebo publikum, málokdy se však vzájemná očekávání potkají. Zestárla i Bridget Jonesová. Ostatně bulvár popsal každou její vrásku tak důkladně, že se Renée Zellwegerová, představitelka titulní role, šest let zarputile vyhýbala kameře. Vrátila se až teď, jako Bridget s těhotenským průkazem. Stojí v něm: geriatrická matka.
Před první oficiální projekcí filmu nazvaného Dítě Bridget Jonesové to v londýnském promítacím sále vřelo. Novináři se ovšem nedohadovali ani o tom, jak dopadne hereččin návrat, ani jak s původním image single hrdinky zamává pozitivní těhotenský test, výchozí moment třetího dílu. Bez ohledu na kategorii svého média řešili výhradně facelift Renée Zellwegerové. „Bude, nebo nebude ošklivá jako na fotkách, jež všichni známe?“ ptala se sugestivně argentinská reportérka, která strávila třináct hodin v letadle prakticky jen kvůli téhle otázce. Producenti se chytali za hlavu.
Dvanáct křížků jako dárek
Takže abychom to měli za sebou: „nová“ Renée Zellwegerová je skutečně jiná. Možná má facelift, ale když se směje — a směje se pořád hodně —, oči se jí téměř ztratí pod vějířky vrásek. Hollywood sice předstírá, že nestárneme, jenže režisérka Sharon Maguireová pro Hollywood nepracuje. Naštěstí, dodejme. Její Bridget je o dvanáct let víc a těch dvanáct křížků hraje jednoznačně v její prospěch.
Na rozdíl od hrdinek Sexu ve městě, rovněž nedávno reinkarnovaných, totiž nezastydla v pubertě. Normálně žije, pracuje a chlapy rozebírá, jenom když se opije. Úvodní sekvence ji sice zastihne, jak „vlčáky ohlodaná“, opuštěná, v pyžamu a za zvuku notoricky známé melodie All By Myself zapaluje další svíčku na narozeninovém dortu, nicméně pak přeladí na úderný hip hop a jsme rázem v novém věku. Vrásčitá Bridget bere samu sebe s nadhledem. I když občas postrádá svůj starý život, svět bez hipsterských šéfů a hi-tec aplikací v rukou chaotické matky (není nad detailní záběr otce na záchodě po ránu, že), s tím novým se srovnává se ctí, i když stále trochu nemotorně.
Co víc, právě z konfliktu minulosti s přítomností, tedy toho, pro co žila generace Bridget před dvaceti lety a čím dnešní dynamická, flexibilní a věčně připojená generace pohrdá, se rodí nejskvostnější gagy. Například výlet „starých“ kamarádek na festival Glastonbury, kde dnes musíte být „cool“ a „boho“ a kde jste „totálně out“, když nepoznáte idol teenagerů, má pro diváky narozené v druhém miléniu obzvlášť půvab. („Proč se nám cpeš do záběru?“ vyhání Bridget Eda Sheerana, jenž, uvyklý na žádosti o selfie, leze před objektiv jejího iPhonu.)
Staré vs. nové
Děj Dítěte Bridget Jonesové přitom nic světoborně originálního nenabízí. Zmatená nastávající matka, jež neví, kdo ze dvou adeptů je pravděpodobnějším otcem očekávaného dítěte, pročež s ní těhotenství prožívají pro jistotu oba — nejdřív nepřiznaně každý zvlášť, poté svorně, byť s notnou dávkou sebezapření… Jinými slovy téma, jež romantické komedie zpracovaly nesčetněkrát. Výhrou Bridget s pořadovým číslem tři je, že umí žánr a má k dispozici herce s darem sebeironie.
Patrick Dempsey, pohledný miliardář s 50% šancí na otcovství, úspěšně kompenzuje nepřítomnost bohéma Clevera (Hugh Grant se na rozdíl od ostatních vrátit odmítl). Zatímco Firthův Darcy, čím dál roztomilejší inkarnace konzervativní Anglie, napájí Bridget v požehnaném stavu kávou, jeho americký sok a chodící reklama na thymolin zásobuje matku superpotravinami a proteinovými koktejly. Když jí pak mezi kontrakcemi vysvětluje, proč je předpokladem úspěšného porodu pozitivní přístup, vraždila by nejen ona, ale i rozkošnicky cynická gynekoložka v bezmála oscarovém podání Emmy Thompsonové. Notná část humoru ve filmu jde mimochodem na její vrub — podílela se totiž na scénáři.
Trojici Fith-Dempsey-Zellwegerová vděčíme také za jeden z nejvtipnějších porodů v historii romantických komedií. Tam, kde by se jiné spokojily s obligátním sprintem za doktory, předvádí sehrané trio dokonalou variaci na klasický slapstick — unést „tunovou“ Bridget zkrátka není jen tak.
Bridget bez Bridget?
Jakkoli má třetí (a doufejme, že závěrečné) dobrodružství slečny Jonesové povážlivé rezervy v dramaturgii, rozhodně nešetří humorem. Původní scénář ho postrádal, a i proto herci kývli, až když se autoři odpoutali od předlohy Helen Fieldingové. Výsledkem je film, jenž na první kvalitami samozřejmě nedosáhne, ale hravě překonává druhý, který byl S rozumem v koncích (doslova).
Sporný zůstává pouze výkon titulní hrdinky. Paradoxně — původní snímky těžily právě z jejího osobitého hereckého výrazu, oné zvláštní kombinace půvabu a neohrabanosti. Dítě Bridget Jonesové však táhne hlavně komika všech ostatních. Diblíkovství v šestačtyřiceti nejen že Zellwegerové nesluší, ale jde i proti tomu, čím se nová Bridget stala: úspěšnou televizní producentkou a blondýnou, jež sebevědomě říká, že vypadá skvěle. Kdyby mi nehrozilo ukamenování od skalních fanynek, napsala bych, že Bridget bez Renée by možná byla lepší. Otázkou je, jestli by to ještě vůbec byla Bridget. Ideální čas skončit — teď by to ještě bylo se ctí.
V kinech od 15.9., předpremiérově v rámci Ladies Nights 13. a 14.9. multiplexy Cinema City.
K premiéře filmu 15.9. přineseme rozhovor s Colinem Firthem v tištěném Reflexu a videoreportáž z Londýna na reflex.cz
