Očekávaný film Anthropoid je nejsilnější v místech, kde se nemluví a jen se střílí
Dnes přichází do českých kin dlouho očekávaný film Anthropoid. Film o atentátu na zastupujícího říšského protektora Heydricha si svoji festivalovou premiéru odbyl již v létě na MMF v Karlových Varech. Na tomto promítání byla i naše filmová recenzentka Darina Křivánková.
Na zahájení MFFKV to byl ideální film: silné české téma s mezinárodním přesahem, hvězdná delegace a rozporuplné reakce, jejichž spektrum se klene od nadšení, až k poměrně přísné kritice. O Anthropoidu se mluvilo na večírku ještě krátce nad ránem, kdy už festivaloví hosté mívají docela jiné starosti. Co víc si přát?
Je to film neošizený, pečlivě a dlouho připravovaný, natočený s naprostou zodpovědností. Jenže je tu pár ale… Každopádně na začátek se hodí potenciální diváky uklidnit: režisér Sean Ellis přesně věděl, o čem točí, léta rešerší a bádání jsou tu znát, našinec nemusí mít obavy, že by se v historii předestřené na filmovém plátně nezorientoval. Jen je tak nějak zjevné, že byla točena tak, aby v ní nezabloudili diváci, kteří se o atentátu na Heydricha ve škole neučili. Takže se tu nutně zakopává o schematičnosti. Na druhou stranu je tu dostatečně nosné téma podstaty hrdinství, otázka jaká oběť má ještě smysl, kam až lze zajít, když jde o zásadní morální principy… O to všechno se tu hraje.
A hraje se skvěle. Jamie Dornan jako Jan Kubiš a Cillian Murphy v roli Josefa Gabčíka dali svým postavám všechno, co mohli – strach, odhodlání, hloubku, dychtivost, morálku. Tihle dva to táhnou, ale jak známo „krále dělá svita“ a ta je namíchaná z českých a zahraničních herců. Je to mix nesourodý, ale pozoruhodně funkční. A Češi tu nemají jen nějaké štěky, ale zásadní role – skvělá Alena Mihulová, okouzlující Aňa Geislerová, výborný Václav Neužil… Ten seznam je dlouhý.
Jenže pak je tady podobně dlouhý seznam problematických momentů. Začíná u rozhodnutí nechat mluvit herce anglicky ovšem s výrazným přízvukem. Těžko se přes to přenést a přestat to vnímat, což hodně ruší zážitek a přináší i faktický zmatek – neustále máte pocit, že Kubiš s Gabčíkem jsou angličtí parašutisti. Navíc Dornan a Murphy jsou možná příliš velcí fešáci na to, aby člověk sledoval jen jejich vnitřní morální boj a neustálé pochybnosti mísící se s odhodláním. Pak je tu ještě love story poměrně násilně a účelově vetknutá do příběhu…
Anthropoid je paradoxně nejsilnější tam, kde se moc nemluví a jen se střílí. Scéna atentátu je natočená naprosto fantasticky a finální „obrana kostela“ je strhující, ta bitva je nejen efektní a brilantně natočená, ale má obsah, hloubku, je v ní množství osobních dramat a celý příběh tu dokonale vygraduje. Škoda, že podobný náboj nemá celý film.
