Magické spojení: Don Giovanni a Praha. Slavná opera zde měla před 229 lety světovou premiéru

Toto dvoutaktové dílo bylo napsáno pro Prahu a zachránilo od krachu zdejší operní společnost impresária Pasquala Bondiniho. Mozartovi životopisci se shodují v tom, že skladatel svou operou chtěl Vídni a císařskému dvoru ukázat, jak moc se mýlí, když ho přehlížejí. A podařilo se mu to, a to i přes to, že Don Giovanni je ponurá opera o smrti. K jedné vraždě dojde hned na začátku prvního dějství, smrt najde i samotný prostopášník Don Giovanni v samém závěru opery.

Skutečná hra o trůn: Válka růží, kterou se inspiroval George Martin

Historie

Kolem samotného díla se traduje mnoho mýtů. Například předehru prý psal Mozart v noci před premiérou opery. Takřka kriminalistický rozbor notového papíru však ukázal, že tomu tak nebylo. Za zmínku stojí, že libreto, které k dílu napsal Lorenzo da Ponte je částečně plagiát a přepsaný text jednoho provinčního skladatele z Itálie. Hudebně velice zralé dílo autor obohatil i několika citacemi jiných autorů a neopomněl ani sebe samotného, když v árii u hostiny odcitoval slavnou Figarovu pasáž „Non piú Andrai“, kterou si podle tehdejších legend prozpěvovali v Praze i kupci na rynku.

Slavného skladatele nevědomky znaly a znají i generace dětí hrající si s knížečkami, kterým se říká leporelo. Leporello, sluha Don Giovanniho, používá "leporelo" jak knížečkový soupis žen a dívek, které jeho pán už stihl ve všech zemích tehdejší Evropy svést. Se svou troškou do mlýna zde samotnému autorovi přispěl prý i samotný vyhlášený milovník žen Cassanova, který se zdržoval na duchcovském zámku na Teplicku.

Před deseti lety se opera bezděky zapletla i do politiky. Jablkem sváru se stal slavný Mozartův výrok „Moji Pražané mně rozumějí“. Některé německé nacionalistické organizace se totiž ohrazovaly, že svým výrokem nemyslel Mozart Čechy, ale pražské Němce. Tato slovní a mediální šarvátka však nic nemohla překrýt na faktu, že Mozart měl Prahu velmi rád a zde sbíral mnohem větší úspěchy než v intrikánské Vídni. Není snad ani potřeba zmiňovat jeho vřelé přátelství s operní pěvkyní Josefinu Duškovou (pro niž napsal slavnou árii Sbohem, můj krásný plameni) nebo velice galantní symfonii (č. 38, KV 504) napsanou přímo pro Prahu, která pak dostala jméno „Pražská“ a autor si v ní mohl dovolit vypustit jednu větu v podobě snobského menuetu.

Náklonnost Prahy k Mozartovi byla patrná i v tom, že když slavný autor v prosinci 1791 předčasně zemřel, konala se velká zádušní mše za slavného skladatele pouze v hlavním městě českého království zatímco ve Vídni mu byl přisouzen jen hromadný hrob za branami tehdejší metropole mocnářství.

Boris Johnson vydal knihu, ve které vysvětluje, že Churchill není pes z reklamy

Kultura

Po 100 letech budou mít dva lidé jedinečnou příležitost přespat na Hamletově zámku

Zprávy